Adventures of Lomax je skákačka, kterou jsem nikdy nehrál, ale učarovaly mě kdysi krásné obrázky ze hry v recenzi ve Score. I po letech je grafika krásně nakreslená, tak trošku v barevném, infantilním stylu Raymana, ale chybí ji více rozdílnějších prostředí (louka, loď, hřbitov, western a jeskyně) a především ztrácí na technické stránce. Spustit hru byť pod Windows XP znamená přepnout na 256 barev, protože hra se nespustí na více než 16bitové grafice a maximální rozlišení 640*480 dělá pěkné grafice docela medvědí službu.
Jinak je Lomax hopsačkovou odnoží série Lemmings. Tedy logické hry, ve které musíte dovést sebevražedné lumíky za pomocí budovatelských schopností do exitu. Kdysi dávno jsem s vypětím všech sil dohrál první díl a asi bych se k tomu nevracel, ale bezesporu se jedná o legendární sérii.
Lomax se ale hraje jako tradiční plošinovka. Skáčete po platformách, likvidujete nepřátele vířením či házením klobouku a snažíte se tradičně dojít do exitu. Nepřátelé jsou do různých oblud zakletí lumíci, které "zabitím" vysvobodíte, načež promptně spáchají sebevraždu skokem do propasti :) Většinu času Vám nebudou dělat problémy, protože vířením se ubráníte všem jejich útokům a raz dva je zlikvidujete. Výjimku tvoří zmetci ve třetím světě, kteří střílí výbušné potvory, které zabít vířením nejdou a většinou si jich nevšimnete až do doby, než Vám výbuchem sejmou.
Hlavní hrdina je bohužel na jednu ránu mrtvý, životnost mu vylepšíte sebraným kloboukem, který se dá i házet. Kromě toho ovládá i tradiční lumíkovské schopnosti jako stavění mostů, odpalování zdí, helikoptéru či hrabání, ale je to pouze takový doplněk, který je jen občas, hra rozhodně není žádný logický rychlík.
A jak se to celé hraje? No docela slušně. Ovládání je přesné, žádné šílenosti z první půlky 90. let se nekonají ani v neovladatelnosti hrdiny, ani v neférovosti hry. Máte několik životů, pár napojení a po každém kole získáte password. Po 50 zachráněných lumících získáte přístup do bonus levelu, po 100 zlaťácích život.
Háček je trošku v obtížnosti. Hra má 21 kol ve 4 světech, každé z kolo může obsahovat 1-3 sub-kola. Jsou tu i chepointy. Ze začátku tak postupujete rychle a ke konci si některé pasáže či kola zopakujete klidně 30*. Což si samozřejmě nemůžete dovolit, protože s passwordem se Vám ukládá i počet životů a napojení. Takže budete trénovat a snažit se projít každé kolo pokud možno bez ztráty kytičky. Jenže vypínáním a zapínáním přes passwordy ztratíte všechny nasyslené lumíky a zlaťáky, takže nějaká zásoba životů nehrozí.
A umírání se člověk nevyhne. Ze začátku je to v pohodě, ale pak přichází různé trampolíny či můstky do jiných rovin (hra je 2D ale v několika rovinách za sebou), vznášení se na páře, balancování na sudech. Osobně jsem proklínal prolétávání v bublinkách či chytání se ptáků, protože jsem lama a asi tak z 50% pokusy doskočit na bublinu či ptáka končily mou smrtí.
Každopádně se to hraje docela pěkně. Nesnažil jsem se hru dohrát na jeden zátah, dal jsem si vždy pár levelů, než jsem se začal moc vztekat :), hra je obtížná, ale ne nefér, dá se natrénovat a dobře se na to kouká. Vytkl bych jen opakující se bossy a především naprostou absenci jakéhokoliv příběhu. Intro neexistuje a místo outra máte pět řádků gratulaček. Za tu námahu bych si zasloužil víc.
Jinak je Lomax hopsačkovou odnoží série Lemmings. Tedy logické hry, ve které musíte dovést sebevražedné lumíky za pomocí budovatelských schopností do exitu. Kdysi dávno jsem s vypětím všech sil dohrál první díl a asi bych se k tomu nevracel, ale bezesporu se jedná o legendární sérii.
Lomax se ale hraje jako tradiční plošinovka. Skáčete po platformách, likvidujete nepřátele vířením či házením klobouku a snažíte se tradičně dojít do exitu. Nepřátelé jsou do různých oblud zakletí lumíci, které "zabitím" vysvobodíte, načež promptně spáchají sebevraždu skokem do propasti :) Většinu času Vám nebudou dělat problémy, protože vířením se ubráníte všem jejich útokům a raz dva je zlikvidujete. Výjimku tvoří zmetci ve třetím světě, kteří střílí výbušné potvory, které zabít vířením nejdou a většinou si jich nevšimnete až do doby, než Vám výbuchem sejmou.
Hlavní hrdina je bohužel na jednu ránu mrtvý, životnost mu vylepšíte sebraným kloboukem, který se dá i házet. Kromě toho ovládá i tradiční lumíkovské schopnosti jako stavění mostů, odpalování zdí, helikoptéru či hrabání, ale je to pouze takový doplněk, který je jen občas, hra rozhodně není žádný logický rychlík.
A jak se to celé hraje? No docela slušně. Ovládání je přesné, žádné šílenosti z první půlky 90. let se nekonají ani v neovladatelnosti hrdiny, ani v neférovosti hry. Máte několik životů, pár napojení a po každém kole získáte password. Po 50 zachráněných lumících získáte přístup do bonus levelu, po 100 zlaťácích život.
Háček je trošku v obtížnosti. Hra má 21 kol ve 4 světech, každé z kolo může obsahovat 1-3 sub-kola. Jsou tu i chepointy. Ze začátku tak postupujete rychle a ke konci si některé pasáže či kola zopakujete klidně 30*. Což si samozřejmě nemůžete dovolit, protože s passwordem se Vám ukládá i počet životů a napojení. Takže budete trénovat a snažit se projít každé kolo pokud možno bez ztráty kytičky. Jenže vypínáním a zapínáním přes passwordy ztratíte všechny nasyslené lumíky a zlaťáky, takže nějaká zásoba životů nehrozí.
A umírání se člověk nevyhne. Ze začátku je to v pohodě, ale pak přichází různé trampolíny či můstky do jiných rovin (hra je 2D ale v několika rovinách za sebou), vznášení se na páře, balancování na sudech. Osobně jsem proklínal prolétávání v bublinkách či chytání se ptáků, protože jsem lama a asi tak z 50% pokusy doskočit na bublinu či ptáka končily mou smrtí.
Každopádně se to hraje docela pěkně. Nesnažil jsem se hru dohrát na jeden zátah, dal jsem si vždy pár levelů, než jsem se začal moc vztekat :), hra je obtížná, ale ne nefér, dá se natrénovat a dobře se na to kouká. Vytkl bych jen opakující se bossy a především naprostou absenci jakéhokoliv příběhu. Intro neexistuje a místo outra máte pět řádků gratulaček. Za tu námahu bych si zasloužil víc.
Jack Keane 2: The Fire Within