Hodnotím, byť jsem nedohrála, neb již nikdy nedohraji. Alespoň ne osobně.
Začněme klady. Příběh a atmosféra vypadají hodně dobře a jen kvůli jsem se Pathologic snažila dohrát tak dlouho, přestože jsem u toho od začátku trpěla. Temná věčně zamlžená atmosféra distopického města v blíže nespecifikovaném časovém období. Zhoršující se epidemie (jak příhodné pro tuto dobu xD), která se každým dnem šíří dále a zamořené čtvrti, z nichž hrůza, beznaděj, odpornost a smrt jen čiší. A k tomu tajemná úmrtí, ještě tajemnější poslání, mysticismus, možná nadpřirozeno, možná jen čiré lidství. Kdo ví? Já ne, nedošla jsem na konec, ale ta tajemství mě vážně silně táhla. Z hlavních postav mě zaujaly všechny tři. Nedá se říct, že by mi byly nějak blízké a že bych s nimi srostla a pochybuji, že by se to do konce hry změnilo. Byly ale osobité, rozdílné a zajímavé. Rozhodně z nich nečišelo klišé a vlastně jsem nevěděla, co od nich čekat. To je vzácné. A hudba! Skvělá hudba! Pravda, jen pár opakujících se skladeb, ale dokonale sedly k atmosféře.
A teď zápory. Vlastně je tu zápor jen jeden ale naprosto zásadní. Hratelnost. Jsem dost průměrný, možná podprůměrný hráč. Ve hře jdu spíše po příběhu, přílišná obtížnost mě otravuje. A Pathologic byla strašně obtížná. Došla jsem jen do 4. dne, ale každý zatracený den jsem hrála třikrát! V prvním kole jsem zjistila, s kým mám vůbec mluvit, v druhém jsem zjistila, jak racionalizovat cestu, abych do konce dne přežila ve zdraví a se zásobami, a až po třetí se mi podařilo všechno oběhnout tak, aby mělo smysl postoupit do dne dalšího. A většinu herního času mi zabrala pomalá chůze dost rozlehlým městem, kde se v zásadě nedalo nic dělat, nic poslouchat, všechno a všichni byly střižené podle pár šablon. Bylo to tak strašně nudné, že jsem po každém sezení měla pocit, že jsem zestárla snad o 10 let! A po každém boji jsem chtěla trochu víc umřít, protože pohyby jsou pomalé, neohrabané a každý souboj byl tak nudný, rozčilující a těžký zároveň.
(A na základě jednoho komentáře níže: Přidávám se, z*kurvený ploty! Jak já je nesnášela!)
Závěr? Skvělý potenciál naprosto zabitý technickými nedokonalostmi.
Začněme klady. Příběh a atmosféra vypadají hodně dobře a jen kvůli jsem se Pathologic snažila dohrát tak dlouho, přestože jsem u toho od začátku trpěla. Temná věčně zamlžená atmosféra distopického města v blíže nespecifikovaném časovém období. Zhoršující se epidemie (jak příhodné pro tuto dobu xD), která se každým dnem šíří dále a zamořené čtvrti, z nichž hrůza, beznaděj, odpornost a smrt jen čiší. A k tomu tajemná úmrtí, ještě tajemnější poslání, mysticismus, možná nadpřirozeno, možná jen čiré lidství. Kdo ví? Já ne, nedošla jsem na konec, ale ta tajemství mě vážně silně táhla. Z hlavních postav mě zaujaly všechny tři. Nedá se říct, že by mi byly nějak blízké a že bych s nimi srostla a pochybuji, že by se to do konce hry změnilo. Byly ale osobité, rozdílné a zajímavé. Rozhodně z nich nečišelo klišé a vlastně jsem nevěděla, co od nich čekat. To je vzácné. A hudba! Skvělá hudba! Pravda, jen pár opakujících se skladeb, ale dokonale sedly k atmosféře.
A teď zápory. Vlastně je tu zápor jen jeden ale naprosto zásadní. Hratelnost. Jsem dost průměrný, možná podprůměrný hráč. Ve hře jdu spíše po příběhu, přílišná obtížnost mě otravuje. A Pathologic byla strašně obtížná. Došla jsem jen do 4. dne, ale každý zatracený den jsem hrála třikrát! V prvním kole jsem zjistila, s kým mám vůbec mluvit, v druhém jsem zjistila, jak racionalizovat cestu, abych do konce dne přežila ve zdraví a se zásobami, a až po třetí se mi podařilo všechno oběhnout tak, aby mělo smysl postoupit do dne dalšího. A většinu herního času mi zabrala pomalá chůze dost rozlehlým městem, kde se v zásadě nedalo nic dělat, nic poslouchat, všechno a všichni byly střižené podle pár šablon. Bylo to tak strašně nudné, že jsem po každém sezení měla pocit, že jsem zestárla snad o 10 let! A po každém boji jsem chtěla trochu víc umřít, protože pohyby jsou pomalé, neohrabané a každý souboj byl tak nudný, rozčilující a těžký zároveň.
(A na základě jednoho komentáře níže: Přidávám se, z*kurvený ploty! Jak já je nesnášela!)
Závěr? Skvělý potenciál naprosto zabitý technickými nedokonalostmi.
Pro: příběh, atmosféra, hlavní aktéři
Proti: ovládání, rychlost pohybu, monotónnost