Assassin's Creed je legendární série, a tak jsem si řekl, že ji nemohu minout. A kde začít jinde, než u prvního dílu.

Hra se mi doma válela poměrně dlouho, až jsem se na ní jednoho večera vrhnul. Věděl jsem, že je staršího data, a tak nemohu očkávat žádné zázraky. Přesto, že jsem s tímto počítal, pár věcí mě nemile překvapilo. První byla kamera, na kterou je opravdu těžké si zvyknout. Tak nějak divně se přizpůsobuje, a tak velmi často uděláte něco jiného, než jste měli v plánu. Co mě překvapilo více, byla absence titulků. Titulky jsou v dnešní době tak klasická věc, že jsem ji považoval za naprosto automatickou. No, ne vždy tomu tak bylo.

Nakonec mě však nejvíce rozčilovalo po celou dobu hraní něco úplně jiného. Na kameru jsem si zvyknul, na absenci titulků také. Na co jsem si již nezvyknul, a rozčilovalo mě to úplně stejně, jako v reálném světě, byly dva typy NPC postav: socky a nafetovaný rváči. Fakt mě nenaštve nic víc, než když se snažím někam natajňačku dostat, a otravuje mě ženská, jež chce prachy, a pak do mě jde nějakej s**č, co má dvojku v žíle. A tak i když jsem za to ztrácel pomyslné životy, rovnou jsem obě postavy s velkým zadostiučiněním vraždil.

Hra jinak trpí svým datumem, přesto mě něco motivovalo hru dokončit. I když je hra repetetivní, stejně je pořád docela hratelná. Příběh byl také zajímavý, a tak tuto hru považuji jako zajímavý kick-off do legendární série.