Dlouhou dobu mě tato hra obcházela. Sem tam jsem zaslechl její název, ale vůbec jsem netušil co je vůbec zač. Až nyní o ní v superlativech mluvil jeden člověk, na jehož doporučení dám a protože byla shodou náhod zrovna v masivní slevě, pořídil jsem si rovnou kompletní ságu. Stále ale platilo, že jsem neměl naprosté tušení co mám očekávat… a to bylo dobře.

Vyhovuje mi, když o hře nic nevím a nevytvářím si předem úsudek ani předsudek. Když jsem hru poprvé spustil, překvapila mě její na dřeň vyvedená prostota. Moc se toho v menu a před startem hry nastavit nedá, a už to mi napovídalo, že půjde spíše o minimalistický zážitek. Proč ne?

Ono to ale ve výsledku tak prosté nebylo.

Nejdřív jsem strávil snad hodinu tím, že jsem si vybíral erb (ne, že by to bylo důležité), který bude moji karavanu reprezentovat. Kdo někdy strávil více času u Mount and Blade pochopí, jak je takový detail smrtelně důležitý.

Vtažení do herního děje mě však značně dezorientovalo, protože se šlo rovnou do akce a já nic nechápal. Nejde o boj, o kterém za chvíli. Bez nějakého extra nástinu vás hra vrhne do fungujícího světa, kde má vše již zaběhnutou historii a vy se ocitáte přímo uprostřed probíhajících událostí. Ale nechápete kdo je kdo, o co přesně jde, proč zrovna musíte udělat to, k čemu vás hra vybízí, anebo proč těm velkým chlápkům rostou z čela rohy. Nedá se říct, že by to na mě udělalo dobrý dojem. Déle než by se mi líbilo, jsem procházel hrou, aniž bych měl sebemenší potuchy co vůbec dělám. Hra mi to neulehčila ani tím, že když jsem se jakž takž začal orientovat v situaci, poslala mě do opačného koutu země, kde se začal odehrávat jiný příběh. A někde v této části dějství mi hra začala oplácet trpělivost tím, že přede mě začala vršit stále rychleji a intenzivněji plusové bodíky.

Z dialogů a popisů jsem pochytil elementární povědomí o zdejším světě a zároveň poznal trochu hlouběji všechny postavy. A konečně jsem začal chápat, jakými přednostmi tato hra disponuje. Tou bezesporu největší, je výborně odvíjející se příběh a mistrně prokreslené charaktery. Už dlouho jsem neměl na monitoru hru, která by tak dobře pracovala s povahami, kolem nichž se děj točí. Každá z postav má svou výraznou osobnost a nepůsobí jen do počtu. Ke každé se při vašem putování utvoříte vztah. Troufnu si říci, že u některých dosti pevný vztah. A to akorát ve chvíli, kdy začne jít příběhově do tuhého. Potom zjistíte, jaký reálný strach o své oblíbence máte a jak jejich strasti prožíváte s nimi.

Jde jednoznačně o to nejlepší, co hra může nabídnout a v tom jí podporuje i výtečná atmosféra. Ač mému srdci není téma Vikingů a jejich mytologie příliš blízké, zasazení mi sedlo. Ruční kresba je osvěžující vizuální změna oproti záplavě náročných, tuctovějších 3D prostředí. I když… na zadek jsem se z ní také neposadil. A chvílemi jsem měl dojem, jako bych se díval na starého, kresleného Asterixe, což není určitě mínus a nic to nemění na tom, že atmosféra hry je hustá, jako led na Jižním pólu. Celé je to vlastně o tom, že někam nepřetržitě putujete s vaší karavanou, která se postupně rozšiřuje, či naopak tenčí při nepředvídaných událostech a špatných taktických a vůdcovských rozhodnutích. A to, jak se rozhodnout, spočívá pochopitelně na vašich bedrech a dodává to hře na pikantnosti. Někdy je volba jen volbou mezi větším a menším zlem a nezřídka se mi stávalo, že jsem jen seděl se svraštěným čelem, dlouze civěl na obrazovku a cloumalo se mnou těžké dilema pro co se rozhodnu, protože mi hra v příhodný čas zdůraznila, že i ta nejbanálnější volba může mít své drtivé následky. Takhle dobře se vžít do role člověka, který svým počínáním rozhoduje o osudu životů stovek lidí, se mi snad nejintenzivněji poštěstilo právě zde. Vynikající!
Celá myšlenka neustálého putování s „živou“ karavanou mi vůbec přijde jako geniální nápad. Původně jsem si myslel, že sami budete určovat kam se na rozlehlé mapě vydáte a bokem budete plnit klasické postranní úkoly, ale zde je hybatelem děje právě pochod karavany. Na vás jen je, abyste svou karavanu dobře spravovali. Cestou řešíte závažné i běžné problémy, musíte se starat všemi možnými způsoby o udržení morálky, zásobu potravin a musíte svými skutky a rozhodnutími jít příkladem. Většinou přitom vedete dialog s některým z dalších hrdinů, protože každý má na věc svůj názor. Někdy úplně protichůdný. Takové dialogy jsem si při putování přímo zamiloval. Volba je ale stejně nakonec na vás. Ne vždy je to jednoduché a téměř nikdy se nezavděčíte všem. Díky tomu vám na karavaně začne záležet a vaše poslání se stane osobním. Není nic horšího – jako se to stalo mě - než když se dík několika špatným rozhodnutím ocitnete bez zásob a morálky na opuštěných ledových pláních a karavana vám postupně začne umírat hlady a rozutíkat se. V těch okamžicích mi bylo opravdu mizerně a přímo jsem cítil strádání všech poutníků. V soustředění vám nedovolí polevit ani fakt, že musíte nezřídka sáhnout po sekyře a luku.

Boj je zde tahový a já byl z této skutečnosti nadšený – konečně jednou zase boje na tahy! Pro boj platí to samé, jako pro příběh samotný: vůbec jsem ho ze začátku nechápal. Ač mě hra zpočátku vedla za ručičku, přihrávala mi slabé protivníky a vehementně se mi snažila vše vysvětlit, já stejně moc nepobíral co dělám, nebo co je k čemu dobré. Vše jsem se naučil až v ostrých, nemilosrdných žárech bitev. Byla to nutnost, protože boje jsou zde celkem hardcore už na střední obtížnost. Nepřítel má vždy výhodu a na vás je, využít co nejefektivněji schopnosti vaší družiny, kterou si navíc ještě musíte funkčně poskládat. Taktických rozměrů boje je zde tedy více, než se na první pohled může zdát a i přes všeobecný minimalismus jsou boje velmi komplexní. A někdy tak moc, že nemají daleko k frustraci. A proto jsem (přiznávám bez mučení) někdy v polovině hry přepnul zbaběle na nejlehčí obtížnost, protože už mě zkrátka nebavilo desetkrát vést jednu a tu samou bitvu, než jsem byl spokojen s výsledkem. Na druhou stranu jsem se tím ochudil o značnou dávku napětí, protože na lehkou obtížnost se boje zkrátka už nedají prohrát, což přestane představovat výzvu, ale já se tentokrát přistihl, že mi jde především o příběh. A jsem přesvědčen, že nejsem sám.

Hra mi rychle utekla a byl jsem rád, že mě čekají ještě další dva nášupy, protože teď jsem již ke světu hry nenávratně přikovaný.

Po počáteční rozporuplnosti se už nemůžu dočkat toho, až do svého praporce vetkám další střípky tohoto severského příběhu…