Herní výzva 2020 - Neseď doma
Když vám hra přinese spoustu věcí, po kterých vaše hráčské srdíčko touží, ale zároveň se vás nebojí potrápit mechanikami, které nemáte úplně v krvi a vy se místy trápíte, hledáte řešení a radíte se se zkušenějšími kolegy, tak dostane zážitek, jaký jsem dostal já při hraní velkolepé hry Baldur’s Gate II: Enhanced Edition.
Nutno říct, že jsem velkým fanouškem fantasy, tudíž tahle hra byla takovým balzámem na mou dobrodružnou duši. Nesmírně oceňuji propojení klasického fantasy klišé (mocní mágové, elfové, trpaslíci, dobrodružná družina, draci…) s originálními fantasy prvky (mraky dalších ras, všemožné podsvěty, šedá místy mezi dobrem a zlem…). Ten svět vás vtáhne a donutí vás se zajímat o jeho fungování, rasy, historii, prostě se stanete jeho součástí a budete chtít vědět víc, abyste v něm nebyli ztraceni.
Hlavní kostra příběhu je přesně takové to fantasy klišé, ale je doplněno o spoustu side questů, side contentu, dialogů, minipříběhů, které to všechno obohacují, dělají originální, zajímavé, vzrušující a dobrodružné. Začneme dramatickým nastíněním hlavního příběhu a pak jste hned z kraje vyplivnuti v obrovské městě (na rozdíl od prvního dílu, kam se dostanete mnohem později), které přetéká contentem, postavami, příběhy a aktivitami. Tady totiž začnete žít svět BG.
Úplně výborné je, jak si svět BG žijeme svým životem, samozřejmě na jeho chodu máte lví podíl, ale i bez vás se tu odehrává spousta dramat, která můžete sledovat a ještě lépe se v nich zainteresovat, to všechno umocňuje přesně to, co na hrách miluji – stávám se jejich součástí. Vše podporují hlavní charaktery, které s vámi komunikují, reagují na vás a vaše činy, poskytují vám spoustu šancí k zamyšlení a jen to, jak si utvoříte partu, má velký vliv, jaký budete mít pocit z hraní samotné hry. Moc jsem si totiž užíval, jaké připomínky má ta která postava v mé skupině dobrodruhů k mým činům.
Interakce s vaší partou je skvělá, ale tohle BioWare zvládalo vždy na jedničku. Nicméně je zároveň velmi důležité, jak si partu postavíte. Musíte se naučit spoustu triků, strategií a taktik, abyste dokázali projít hutnějšími souboji a částmi hry. Ono totiž zabít takového draka není jen tak a vyžaduje váš zájem o to, naučit se možnostmi hry na mnohem vyšší úrovni, než jsme zvyklý z dnešních her. Tohle byl pro mě menší kámen úrazu, často jsem se na to potrápil, ale zároveň jsem si vychutnával samotné učení a následný pocit z pokoření velké výzvy (bohužel, někdo by řekl bohudík, pár výzev zůstalo nepokořených, ale já se jednou vrátím – silnější, zkušenější!).
Souboje jako takové nejsou náročné, ani ovládání hry, vše pochopíte poměrně rychle, ale věnovat velkou pozornost musíte systému magie a magickým věcem. Co na co použít, v jakou chvíli, v jaké intenzitě, na co si dávat pozor, když jdu vybít krypty, tak se totiž nejspíš setkáme s nemrtvými a na to budu potřebovat itemy a kouzla, která mi v těchto soubojích pomohou… Pokud hráč není lenivý, tak si přečte manuál, s jehož přečtením počítali samotní autoři. My žijeme ve době internetové, tak máme vlastně samotný manuály všude kolem nás, tudíž nebojte se a učte se!
Zmiňovat věci jako výborný soundtrack, krásné lokace, vtipné situace, zábavné dialogy, to už bych se opakoval, neboť to stejné bylo již v prvním dílu a zmiňuji to v recenzi, ačkoliv dvojka to všechno dělá snad ještě lépe.
Abych to nějak shrnul, Baldur’s Gate II je výborná hra, která jakoby po stránce loru a příběhu byla dělána přesně dle mých tužeb a přání. Je doplněna o pár náročnějších herních mechanik z pohledu hráče, který vyrůstal na FPS hrách kolem roku 2000 a do RPG začal pronikat až o spoustu let později. Hra neobsahuje vodění za ručičku, ale zároveň nehází klacky pod nohy. Na jednu stranu počítá s chutí hráče hledat řešení a učit se novým věcem. Na stranu druhou obtížnost tak skvěle dávkuje, že ty nejnáročnější věci můžete prostě ignorovat. Musím přiznat, že druhý díl dělá snad všechno lépe než první a dovádí hratelnost a pocit ze světa k dokonalosti, ačkoliv něco mi na prvním dílu vonělo víc, ten způsob, jakým jsem byl uvrhnut do příběhu a jak jsem postupoval světem.
Ale celkový dojem z herního zážitku? Vynikající!
Když vám hra přinese spoustu věcí, po kterých vaše hráčské srdíčko touží, ale zároveň se vás nebojí potrápit mechanikami, které nemáte úplně v krvi a vy se místy trápíte, hledáte řešení a radíte se se zkušenějšími kolegy, tak dostane zážitek, jaký jsem dostal já při hraní velkolepé hry Baldur’s Gate II: Enhanced Edition.
Nutno říct, že jsem velkým fanouškem fantasy, tudíž tahle hra byla takovým balzámem na mou dobrodružnou duši. Nesmírně oceňuji propojení klasického fantasy klišé (mocní mágové, elfové, trpaslíci, dobrodružná družina, draci…) s originálními fantasy prvky (mraky dalších ras, všemožné podsvěty, šedá místy mezi dobrem a zlem…). Ten svět vás vtáhne a donutí vás se zajímat o jeho fungování, rasy, historii, prostě se stanete jeho součástí a budete chtít vědět víc, abyste v něm nebyli ztraceni.
Hlavní kostra příběhu je přesně takové to fantasy klišé, ale je doplněno o spoustu side questů, side contentu, dialogů, minipříběhů, které to všechno obohacují, dělají originální, zajímavé, vzrušující a dobrodružné. Začneme dramatickým nastíněním hlavního příběhu a pak jste hned z kraje vyplivnuti v obrovské městě (na rozdíl od prvního dílu, kam se dostanete mnohem později), které přetéká contentem, postavami, příběhy a aktivitami. Tady totiž začnete žít svět BG.
Úplně výborné je, jak si svět BG žijeme svým životem, samozřejmě na jeho chodu máte lví podíl, ale i bez vás se tu odehrává spousta dramat, která můžete sledovat a ještě lépe se v nich zainteresovat, to všechno umocňuje přesně to, co na hrách miluji – stávám se jejich součástí. Vše podporují hlavní charaktery, které s vámi komunikují, reagují na vás a vaše činy, poskytují vám spoustu šancí k zamyšlení a jen to, jak si utvoříte partu, má velký vliv, jaký budete mít pocit z hraní samotné hry. Moc jsem si totiž užíval, jaké připomínky má ta která postava v mé skupině dobrodruhů k mým činům.
Interakce s vaší partou je skvělá, ale tohle BioWare zvládalo vždy na jedničku. Nicméně je zároveň velmi důležité, jak si partu postavíte. Musíte se naučit spoustu triků, strategií a taktik, abyste dokázali projít hutnějšími souboji a částmi hry. Ono totiž zabít takového draka není jen tak a vyžaduje váš zájem o to, naučit se možnostmi hry na mnohem vyšší úrovni, než jsme zvyklý z dnešních her. Tohle byl pro mě menší kámen úrazu, často jsem se na to potrápil, ale zároveň jsem si vychutnával samotné učení a následný pocit z pokoření velké výzvy (bohužel, někdo by řekl bohudík, pár výzev zůstalo nepokořených, ale já se jednou vrátím – silnější, zkušenější!).
Souboje jako takové nejsou náročné, ani ovládání hry, vše pochopíte poměrně rychle, ale věnovat velkou pozornost musíte systému magie a magickým věcem. Co na co použít, v jakou chvíli, v jaké intenzitě, na co si dávat pozor, když jdu vybít krypty, tak se totiž nejspíš setkáme s nemrtvými a na to budu potřebovat itemy a kouzla, která mi v těchto soubojích pomohou… Pokud hráč není lenivý, tak si přečte manuál, s jehož přečtením počítali samotní autoři. My žijeme ve době internetové, tak máme vlastně samotný manuály všude kolem nás, tudíž nebojte se a učte se!
Zmiňovat věci jako výborný soundtrack, krásné lokace, vtipné situace, zábavné dialogy, to už bych se opakoval, neboť to stejné bylo již v prvním dílu a zmiňuji to v recenzi, ačkoliv dvojka to všechno dělá snad ještě lépe.
Abych to nějak shrnul, Baldur’s Gate II je výborná hra, která jakoby po stránce loru a příběhu byla dělána přesně dle mých tužeb a přání. Je doplněna o pár náročnějších herních mechanik z pohledu hráče, který vyrůstal na FPS hrách kolem roku 2000 a do RPG začal pronikat až o spoustu let později. Hra neobsahuje vodění za ručičku, ale zároveň nehází klacky pod nohy. Na jednu stranu počítá s chutí hráče hledat řešení a učit se novým věcem. Na stranu druhou obtížnost tak skvěle dávkuje, že ty nejnáročnější věci můžete prostě ignorovat. Musím přiznat, že druhý díl dělá snad všechno lépe než první a dovádí hratelnost a pocit ze světa k dokonalosti, ačkoliv něco mi na prvním dílu vonělo víc, ten způsob, jakým jsem byl uvrhnut do příběhu a jak jsem postupoval světem.
Ale celkový dojem z herního zážitku? Vynikající!
Shadowrun: Hong Kong
Pro: živost světa, lore, souboje, dávkovaná obtížnost, dialogy, vztahy mezi postavami, vizuál, hudba
Proti: postavy od Beamdogu, chyběla mi pozvolnost uvedení do světa jako byla v jedničce