Asi za to může fakt, že u Underground 2 jsem místy trpěl. Všude dojet, aktivovat ikonky, vylepšit vozidla, mít prestiž na obálkách časopisů a podobné věci, co většinou otevřený svět nabízí. Tyto aspekty prvních sedm dílů série zcela postrádá. A i kdyby, řeší se maximálně přes hlavní nabídku. Neklade to na mě nároky, proto mi více sedne právě Undercover, co to vše plně automatizuje. To znamená odpadnutí neduhů ze zmíněného dílu z roku 2004, v němž skončeno poté, kdy mě nesplnění sponzorských závazků připravilo o odemčení třetí části města. Tady je mapa velká, dá se vyjet z města. Užít si síť dálnic, silnic, venkovů, zkratek, honiček s policisty. Inovace hlavně.
Byť to zase nehraji v základní podobě, jen tak z principu. Ale postupem doby hry zastarávají, objevují se modifikace od komunity, je tudíž žádoucí mít hru patřičně upravenu k obrazu svému. Horší bylo navolení správného rozlišení. I to nakonec k mé spokojenosti dopadlo na výbornou, pročež už nic nebránilo zevrubnému hraní a věnování se pořizování obrázků. Bloom docela zkorigován, s jeho vypnutím ale nijak nepočítáno. Project Reformatted nabídl nová vozidla a další věci, čímž zachránil to stěžejní. Okolní provoz odpovídá zdejšímu pojetí a vypadá realisticky. Nekoná se tak fiasko druhého Undergroundu, kde karosérie nejčastěji připomínaly hranaté krabice.
Na startu je hráč vržen rovnou do akce, příběhově zhruba na úrovni Rychle a zběsile. Infiltrovat podsvětí a spolupracovat s fízly. Honičky s policisty přispívají k výdělku, to je potřeba na nákup vozidel. Položka v nabídce Auta. Při trojím zatčení v identickém modelu o dopravní prostředek přicházím a fasuji nějaký nepříliš rychlý, s horším ovládáním, co zůstane v garáži, když jej nahradím jiným speciálem. Ty zpřístupňuje hra popořadě. Ujíždění před strážci zákona má něco do sebe, zejména mimo město. K tomu můžu narážet do zničitelných překážek, jejichž význam spočívá v zablokování pronásledovatelů a způsobení patřičné škody. Její výše ovlivňuje zisk bodů. Úkolů tohoto typu je tu požehnaně, nejtěžší je poslední fáze hledanosti. Vícekrát domrveno.
Samotné závody zahrnují několikero typů, pronásledování, vedení, záchytné body, únik, okruh a tak. Aktivují se přes mapu, popř. v blízkosti se vyskytující hvězdičkou. K co nejsnazšímu ovládnutí pomůže pečlivě nadefinované auto, včetně dokoupení dílů na zlepšení jízdních vlastností. Soutěže se odemykají postupně, po celé rozloze mapy. Se startem závodu se mění nasvícení prostředí. To vyzdvihuje zářící sluneční paprsky, má uklidňující tón, kdy si v klidu jedu a vnímám okolní atmosféru. Nechybí zkratky a alternativní cesty tratě, takže oceňuji jejich provedení. Stíny a okolí dáno na maximální hodnoty, u ostatních ukazatelů nakonfigurováno na střední. Ze starších obrázků usuzuji, že tu byl spíše světlejší odstín, ale já jej měl modifikován tmavěji.
Design tratí oplývá dostatečnou šířkou, čímž lépe projedu zatáčkou, infrastruktura města dává na odiv mrakodrapy, skokánky, různě rozestavěné části, dálnice, mosty, tunely. V důsledku stínů je kolikrát hůře vidět. Při skoku se změní úhel kamery a sleduji dopad vozidla. Dá se s ním dělat přemety, jeden se mi povedl.. A to i v ostrém závodě. Dopad na kola potěší, v dálničních bitvách naopak můžu svého miláčka rozflákat do nepojízdného stavu. Dění hry se odehrává při východu a západu slunce. Bugatti Veyron 16.4, enormně drahý a rychlý bourák, co mě stál jmění. Odměnil mě zaslouženou a fascinující jízdou, za burácení zvuků ve čtyřistakilometrové rychlosti. Checkpointy srší výzvou, pro níž přijde vhod trhač asfaltu té nejvyšší možné kvality.
Koncipování jízdního modelu hýří primárně nezničitelnými auty, byť nejsem ochuzen ani o jejich poškození. Sleduji ukazatel, ujíždím strážníkům, snažím se jich zbavit, tlačí mě časová tíseň, abych někomu dovezl kradené auto. Jde o sérii úkolů, jejichž specifickým rysem je to, že to musím stihnout, pokaždé s odlišným typem bouráku. Nejnáročnější úkon, pochopitelně nenarazit do blokujících zátaras. Hledanost má dvě fáze, modrá je akutní, jakmile se naplní, přejde do žluté na nižším stupni. Opět stejný princip. Až pak už mám od dohlížejících příslušníků spravedlnosti pokoj. A usnadňuje to i navigace směru jízdy, s nejkratšími vzdálenostmi k cíli. Popisovaný aspekt svou variabilitou jen pozvedává už tak bohatou zábavu, za níž spřátelené postavě děkuji.
Byť to zase nehraji v základní podobě, jen tak z principu. Ale postupem doby hry zastarávají, objevují se modifikace od komunity, je tudíž žádoucí mít hru patřičně upravenu k obrazu svému. Horší bylo navolení správného rozlišení. I to nakonec k mé spokojenosti dopadlo na výbornou, pročež už nic nebránilo zevrubnému hraní a věnování se pořizování obrázků. Bloom docela zkorigován, s jeho vypnutím ale nijak nepočítáno. Project Reformatted nabídl nová vozidla a další věci, čímž zachránil to stěžejní. Okolní provoz odpovídá zdejšímu pojetí a vypadá realisticky. Nekoná se tak fiasko druhého Undergroundu, kde karosérie nejčastěji připomínaly hranaté krabice.
Na startu je hráč vržen rovnou do akce, příběhově zhruba na úrovni Rychle a zběsile. Infiltrovat podsvětí a spolupracovat s fízly. Honičky s policisty přispívají k výdělku, to je potřeba na nákup vozidel. Položka v nabídce Auta. Při trojím zatčení v identickém modelu o dopravní prostředek přicházím a fasuji nějaký nepříliš rychlý, s horším ovládáním, co zůstane v garáži, když jej nahradím jiným speciálem. Ty zpřístupňuje hra popořadě. Ujíždění před strážci zákona má něco do sebe, zejména mimo město. K tomu můžu narážet do zničitelných překážek, jejichž význam spočívá v zablokování pronásledovatelů a způsobení patřičné škody. Její výše ovlivňuje zisk bodů. Úkolů tohoto typu je tu požehnaně, nejtěžší je poslední fáze hledanosti. Vícekrát domrveno.
Samotné závody zahrnují několikero typů, pronásledování, vedení, záchytné body, únik, okruh a tak. Aktivují se přes mapu, popř. v blízkosti se vyskytující hvězdičkou. K co nejsnazšímu ovládnutí pomůže pečlivě nadefinované auto, včetně dokoupení dílů na zlepšení jízdních vlastností. Soutěže se odemykají postupně, po celé rozloze mapy. Se startem závodu se mění nasvícení prostředí. To vyzdvihuje zářící sluneční paprsky, má uklidňující tón, kdy si v klidu jedu a vnímám okolní atmosféru. Nechybí zkratky a alternativní cesty tratě, takže oceňuji jejich provedení. Stíny a okolí dáno na maximální hodnoty, u ostatních ukazatelů nakonfigurováno na střední. Ze starších obrázků usuzuji, že tu byl spíše světlejší odstín, ale já jej měl modifikován tmavěji.
Design tratí oplývá dostatečnou šířkou, čímž lépe projedu zatáčkou, infrastruktura města dává na odiv mrakodrapy, skokánky, různě rozestavěné části, dálnice, mosty, tunely. V důsledku stínů je kolikrát hůře vidět. Při skoku se změní úhel kamery a sleduji dopad vozidla. Dá se s ním dělat přemety, jeden se mi povedl.. A to i v ostrém závodě. Dopad na kola potěší, v dálničních bitvách naopak můžu svého miláčka rozflákat do nepojízdného stavu. Dění hry se odehrává při východu a západu slunce. Bugatti Veyron 16.4, enormně drahý a rychlý bourák, co mě stál jmění. Odměnil mě zaslouženou a fascinující jízdou, za burácení zvuků ve čtyřistakilometrové rychlosti. Checkpointy srší výzvou, pro níž přijde vhod trhač asfaltu té nejvyšší možné kvality.
Koncipování jízdního modelu hýří primárně nezničitelnými auty, byť nejsem ochuzen ani o jejich poškození. Sleduji ukazatel, ujíždím strážníkům, snažím se jich zbavit, tlačí mě časová tíseň, abych někomu dovezl kradené auto. Jde o sérii úkolů, jejichž specifickým rysem je to, že to musím stihnout, pokaždé s odlišným typem bouráku. Nejnáročnější úkon, pochopitelně nenarazit do blokujících zátaras. Hledanost má dvě fáze, modrá je akutní, jakmile se naplní, přejde do žluté na nižším stupni. Opět stejný princip. Až pak už mám od dohlížejících příslušníků spravedlnosti pokoj. A usnadňuje to i navigace směru jízdy, s nejkratšími vzdálenostmi k cíli. Popisovaný aspekt svou variabilitou jen pozvedává už tak bohatou zábavu, za níž spřátelené postavě děkuji.
FlatOut: Ultimate Carnage