Původní Death Rally je jednou z mých nejoblíbenějších závodních her a co se týče závodů s malými autíčky, tak tou vůbec nejoblíbenější, takže jsem se do remaku pustil s velkou chutí. A skutečně jsem se bavil, především pak při likvidaci starých známých soupeřů, jako je Bogus Bill, Nasty Nick nebo Sam Speed. Nejeden večer nastal klasický efekt "ještě jeden závod a jdu spát", kdy se ten jeden závod protáhl třeba až do dvou do rána :)
Oproti předchůdci zde chybí spousta věcí. Ať už to jsou diváci, ze kterých se stávaly kaluže krve a červenaly se tak i stopy po pneumatikách, můj oblíbenec Farmer Ted nebo Duke Nukem, který byl jen v iOS verzi, a především pak žebříček, který ukazoval, jak si vedu oproti svým konkurentům. Naopak je tu řada lepších či horších novinek, ze kterých bych vyzdvihl sbírání součástek na lepší auta nebo zbraně, Interceptor, který mi ze všech vozidel i přes nižší odolnost sedl nejvíce nebo komiksové vyprávění příběhu, kde mě George Lucas, pardon Tex Harris, pověřil úkolem porazit či zlikvidovat obávaného piráta silnic, známého jako The Adversary.
Na ovládání jsem si musel chvíli zvykat, ale pak to šlo, jak po másle a soupeře jsem v pohodě předjížděl či s velkou chutí rovnou likvidoval. Trochu mi vadili dílčí bossové, kteří byli odolnější a rychlejší, než ostatní soupeři, ale zase měli jako jediní na trati vidět své podobizny. Jako nejlepší bych označil trať s názvem The Pit, tedy tu vůbec nejkratší dostupnou, ale vyhovovaly mi i ty terénní. Naopak nejhůře se mi jezdilo v rafinérii a záměrně jsem se tomuto okruhu co nejvíce vyhýbal.
Kvůli mé touze splnit všechny achievementy jsem ve hře strávil téměř sto hodin (dle Steamu necelých 97), a to jen a pouze kvůli achievementu The 42, jehož plnění mi trvalo asi dvě třetiny celkového času. Pokud se na hru chystáte, minimálně na tenhle úspěch se vykašlete, a radši dohrajte dvě, tři nebo i více jiných her, protože za to ten čas nestojí. Když on ten ukazatel slávy při delší neaktivitě ubývá, a kdybych se nerozhoupal teď, tak už nikdy.
Oproti předchůdci zde chybí spousta věcí. Ať už to jsou diváci, ze kterých se stávaly kaluže krve a červenaly se tak i stopy po pneumatikách, můj oblíbenec Farmer Ted nebo Duke Nukem, který byl jen v iOS verzi, a především pak žebříček, který ukazoval, jak si vedu oproti svým konkurentům. Naopak je tu řada lepších či horších novinek, ze kterých bych vyzdvihl sbírání součástek na lepší auta nebo zbraně, Interceptor, který mi ze všech vozidel i přes nižší odolnost sedl nejvíce nebo komiksové vyprávění příběhu, kde mě George Lucas, pardon Tex Harris, pověřil úkolem porazit či zlikvidovat obávaného piráta silnic, známého jako The Adversary.
Na ovládání jsem si musel chvíli zvykat, ale pak to šlo, jak po másle a soupeře jsem v pohodě předjížděl či s velkou chutí rovnou likvidoval. Trochu mi vadili dílčí bossové, kteří byli odolnější a rychlejší, než ostatní soupeři, ale zase měli jako jediní na trati vidět své podobizny. Jako nejlepší bych označil trať s názvem The Pit, tedy tu vůbec nejkratší dostupnou, ale vyhovovaly mi i ty terénní. Naopak nejhůře se mi jezdilo v rafinérii a záměrně jsem se tomuto okruhu co nejvíce vyhýbal.
Kvůli mé touze splnit všechny achievementy jsem ve hře strávil téměř sto hodin (dle Steamu necelých 97), a to jen a pouze kvůli achievementu The 42, jehož plnění mi trvalo asi dvě třetiny celkového času. Pokud se na hru chystáte, minimálně na tenhle úspěch se vykašlete, a radši dohrajte dvě, tři nebo i více jiných her, protože za to ten čas nestojí. Když on ten ukazatel slávy při delší neaktivitě ubývá, a kdybych se nerozhoupal teď, tak už nikdy.
Pro: sbírání součástek, Interceptor, komiksové vyprávění příběhu, likvidace soupeřů, trať The Pit
Proti: chybí diváci a někteří závodníci, zmizel žebříček, rafinérie