Hra ve výtvarném stylu a s poetikou Machinaria. Myslím, že tyhle věci jdou Amanitě nejlíp a měla se jich držet.

Hra neobsahuje žádnou nápovědu, ale to vůbec nevadí. Co se týče obtížnosti, tak některé levely jsou sice zapeklité, ale na všechno se dá přijít, třeba i metodou pokus-omyl. Snad nikdy se nedá zaseknout, aby bylo nutné level restartovat. Klobouk dolů před tím, kdo to vymyslel. Zkoušel jsem hrát i podruhé, koukal jsem na to jako tele a nechápal jsem, jak jsem tím mohl poprvé projít. Úspěšný postup je doprovázen nenápadnými hudebními motivy, za což dávám palec nahoru.

Hra obsahuje interaktivní obrazy, které poslouží jako oddychovka a dokreslují atmosféru. Některé fungují i jako minihry. Až na Východ slunce, u kterého mi málem bouchla hlava, jsou všechny zábavné.

Kromě toho se tu skrývá spousta tajných místností, takže se nevyplatí spěchat. Hra vás ostatně nikam nežene, což je dobře, protože takových her bohužel moc není. Nechat na postavu poslat psa a hráče nutit prchat s promáčknutou klávesnicí není žádný gamedesignérský kumšt. Žádného takového laciného triku se tady naštěstí nedočkáte. Naopak, udělejte si kafe a ponořte se do tajuplného podzemí.