Screamer je pro mě to, co pro spoustu ostatních hráčů Stunts. Moje první počítačová autíčka, která téměř před třiceti lety odstartovala moji velkou lásku k závodním hrám. Jako dítě jsem to hrál pořád a často se k tomu chtěl později vrátit, ale narazil jsem na problém, kdy jsem nevěděl, jak se hra jmenovala, nevěděl jsem, jak ji najít a hlavně ani jak ji popsat někomu, kdo by si ji mohl pamatovat. A iluze jsem si nedělal, nebyla to žádná pecka ani při vydání.
Až nedávno jsem zase dostal strašnou chuť ji nějak najít a nakonec se mi to povedlo různým gůglením dosových závodních her najít. Bože, ta radost.:-D Ještě, když byla hra dostupná na GoGu.:-D Výhodu jsem měl v tom, že jsem si ji i po bezmála třiceti letech pořád docela pamatoval. Vzhled tratí, stejně jako vzhled a barvy vozidel, i na žluto bílé autíčko Tiger s číslem 27, za které jsem tehdy jezdil a za které jsem dohrál šampionát i nyní.
Ale upřímně? Ani ta nostalgie mě u hry nedokázala udržet na tak dlouho, jak jsem vlastně myslel. Šampionát, po kterém se Vám odemkne ultra raketové autíčko odehrajete za dvě hodiny. Možná za hodinu a půl, když víte, jak jezdit. Naštěstí lze po jednotlivých závodech šampionátu hru vypínat a ona si postup pamatuje, jinak bych to nedal. Grafika ani omezenost barev mi kupodivu nevadily, konečně to jde hrát i v okně, takže to nemusíte mít rozplizlé po celém monitoru. Ale ta hratelnost, jízdní model a hlavně kolizní model je fakt peklo. Nejhorší je netransparentnost. Jednou zatáčku vyberete v pohodě, podruhé se úplně ve stejné zatáčce v úplně stejné rychlosti neovladatelně vysekáte. Kolikrát Vaše auto vybere dost ostrou zatáčku ve velké rychlosti, podruhé nedá ani mírnou zatáčku. Jelikož jsou všechny závody na tři kola, spoléhal bych se aspoň na to, že se bude auto ve stejných zatáčkách chovat stejně. Kolikrát se vysekáte i při brždění na rovném úseku, kolikrát ne, ale spoléhejte na to, že jo..
Kolizní model je kapitolou samou pro sebe. Bohužel začínáte každý závod na posledním desátém místě, takže musíte všechny ostatní auta předjet. A to je zlo. Málokdy se Vám podaří je předjet čistě a kontakt může dopadnout jakkoli. Nechci říct, že počítač podvádí, to ne. Kolikrát do něj vrazíte, on dostane hodiny a Vy jedete dál. Ale stejná situace může skončit (a taky často končí) tak, že se zastavíte ve svodidlech. Když ťukne soupeř do Vás, může ho to buď vysekat nebo to může vysekat i Vás. Samozřejmě i tady funguje známý efekt gumového lana, ale tady mi to zase tak nevadilo. Vzhledem k jízdnímu a koliznímu modelu za to budete možná ještě rádi. Nejjednodušší mi tak na celé hře přišla paradoxně až vrcholná disciplína, kdy jste museli porazit jen to raketové auto - předjet jedno super auto je o dost jednodušší než devět stejně vyrovnaných soupeřů.
Ale abych jenom nehaněl, jsem moc rád, že se mi hru podařilo po letech najít, sehnat a zase si ji zahrát. Ale myslím, že to takhle stačilo.:-)
A ten debilní komentář mých jízdních dovedností šel v menu naštěstí taky vypnout.:-D
Až nedávno jsem zase dostal strašnou chuť ji nějak najít a nakonec se mi to povedlo různým gůglením dosových závodních her najít. Bože, ta radost.:-D Ještě, když byla hra dostupná na GoGu.:-D Výhodu jsem měl v tom, že jsem si ji i po bezmála třiceti letech pořád docela pamatoval. Vzhled tratí, stejně jako vzhled a barvy vozidel, i na žluto bílé autíčko Tiger s číslem 27, za které jsem tehdy jezdil a za které jsem dohrál šampionát i nyní.
Ale upřímně? Ani ta nostalgie mě u hry nedokázala udržet na tak dlouho, jak jsem vlastně myslel. Šampionát, po kterém se Vám odemkne ultra raketové autíčko odehrajete za dvě hodiny. Možná za hodinu a půl, když víte, jak jezdit. Naštěstí lze po jednotlivých závodech šampionátu hru vypínat a ona si postup pamatuje, jinak bych to nedal. Grafika ani omezenost barev mi kupodivu nevadily, konečně to jde hrát i v okně, takže to nemusíte mít rozplizlé po celém monitoru. Ale ta hratelnost, jízdní model a hlavně kolizní model je fakt peklo. Nejhorší je netransparentnost. Jednou zatáčku vyberete v pohodě, podruhé se úplně ve stejné zatáčce v úplně stejné rychlosti neovladatelně vysekáte. Kolikrát Vaše auto vybere dost ostrou zatáčku ve velké rychlosti, podruhé nedá ani mírnou zatáčku. Jelikož jsou všechny závody na tři kola, spoléhal bych se aspoň na to, že se bude auto ve stejných zatáčkách chovat stejně. Kolikrát se vysekáte i při brždění na rovném úseku, kolikrát ne, ale spoléhejte na to, že jo..
Kolizní model je kapitolou samou pro sebe. Bohužel začínáte každý závod na posledním desátém místě, takže musíte všechny ostatní auta předjet. A to je zlo. Málokdy se Vám podaří je předjet čistě a kontakt může dopadnout jakkoli. Nechci říct, že počítač podvádí, to ne. Kolikrát do něj vrazíte, on dostane hodiny a Vy jedete dál. Ale stejná situace může skončit (a taky často končí) tak, že se zastavíte ve svodidlech. Když ťukne soupeř do Vás, může ho to buď vysekat nebo to může vysekat i Vás. Samozřejmě i tady funguje známý efekt gumového lana, ale tady mi to zase tak nevadilo. Vzhledem k jízdnímu a koliznímu modelu za to budete možná ještě rádi. Nejjednodušší mi tak na celé hře přišla paradoxně až vrcholná disciplína, kdy jste museli porazit jen to raketové auto - předjet jedno super auto je o dost jednodušší než devět stejně vyrovnaných soupeřů.
Ale abych jenom nehaněl, jsem moc rád, že se mi hru podařilo po letech najít, sehnat a zase si ji zahrát. Ale myslím, že to takhle stačilo.:-)
A ten debilní komentář mých jízdních dovedností šel v menu naštěstí taky vypnout.:-D
Pro: Nostalgie, výběr tratí a vozidel, radost, že jsem hru po letech objevil
Proti: Jízdní a kolizní model, gumové lano, komentář jízdy (lze vypnout)