Jo, příběhové hry, to je moje. Obzvlášť když vyžadují od hráče dedukci skutečně založenou na logice, a ne na kombinaci náhodných předmětů či podobných volovin, kterých jsme si my milovníci adventurního žánru užili až až.

Conway je skutečně v tomto ohledu velmi pro-hráčská, a je radost hrou proplouvat k další a dalším detektivním úspěchům. Teda, spíš vrzavě popojíždět, hlavní hrdina je přeci jen na vozíku. Není to ale ledajaký vozík, skoro bych ho viděl na konkurenci koní ze Skyrimu, kteří také oplývali schopností stoupat po pravoúhlých šikminách rychlostí blesku, jen ten hill-assist měli lepší. Nerad bych vás však uvedl v omyl, tenhle typ hratelnosti ve hře opravdu nehledejte.

Hra se ovládá mixem kláves a myši, přesto většinou ovládání není frustrující. Ano, vozíkem se můžete občas zaseknout o kus nábytku, ale většinou je pohyb v místnostech frustration-free. S kamerou v malých prostorech se autoři vypořádali celkem obstojně, sice se úhle pohledu mění až nezdravě často, nikdy to ale není tak špatné, abyste z toho měli záchvaty vzteku. Autoři se dynamičtější kamerou snaží navozovat atmosféry, nebo přivést Robertův obličej do obrazu, když vede nějaký dramatičtější monolog. Velmi oceňuji také to, že se se změnou kamery nemění směr ovládání vozíku. V nastavení je spousta možností, jak si hraní ulehčit, případně jej zpřístupnit lidem, kterým by některé minihry mohly dělat potíže. Sám jsem neměl potřebu si hru nijak ulehčovat, ale je pravda, že odemykání zámků ve vás může vyvolat vzpomínky na hodiny klavíru, přestože jste nikdy žádné neabsolvovali.

Nevím, jak přístupné lidem na vozíku byly obvyklé budovy v poválečné Anglii, ale přišlo mi někdy až komické kolik ramp a výtahů se ve všech domech nacházelo.

Práce s inventářem je jednoduchá, je tam opravdu jen jako pomůcka, která nijak hráče nezpomaluje.  Podle zvuku při otevření inventáře si detektiv rozepíná poklopec, takže není pochyb o tom, kde všechny nalezené předměty skladuje.

Příběh je klasická detektivní zápletka, nejedná se o nic převratného. To, jak je budován postupným nacházením informací, a jejich následným skládáním a spojováním do větších celků, je jednou z nejsilnějších stránek hry. Opravdu jsem z toho měl pocit, že když se budu soustředit na nalezené stopy, a budu si číst všechny relevantní informace, tak můžu k závěru přijít sám. 

Postava detektiva je morálně trochu v šedé zóně, a rozhodně se s ním nedá úplně ve všem ztotožnit. Zestárlý invalida, kterému už asi i trochu straší, se rozhodne na vlastní pěst vyřešit zločin, který se mu udál pod okny. Zřejmě pod vlivem stařecké demence se to rozhodne provést pomocí metod, které by ho v realitě velmi rychle poslaly za mříže. Je pak trochu úsměvné, když si posteskne, že určitě půjde do pekla za to, že se vydával za policistu, přestože během svého dosavadního „vyšetřování“ poničil, rozbil a ukradl co mohl. Je na něm vidět, že jej celou tu dobu ženou kupředu emoce, někdy je to jeho vzdychání nad hroznými skutky jeho sousedů, a neustálé spojování každé prkotiny se zmizelou dívkou, až otravné. Působilo to však realisticky, asi bych takové chování od osamělého bývalého detektiva čekal.

Po technické stránce ke hře nemám žádnou výtku, nenarazil jsem na žádné bugy, a dokonce mi bylo dovoleno ji zapauzovat během konverzací. Dabing všech postav je skvělý, a stylizované obličeje nakonec ani moc nevadí.

Herní doba byla příjemná, dá se to dohrát za 2-3 krátké večery po práci. I za těch plných 30€ je to dobrá koupě. Znovu si to jen tak asi nezahrajete, ale myslím si, že se ke hře také jednou znovu rádi vrátíte.