Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Streets of Rage 2

  • SegaMD 90
U komentáře na první díl Streets of Rage jsem napsal, že mlátičky byly na začátku devadesátých let na vrcholu popularity. Té absolutní špičky dosáhly, když byla před Vánocemi roku 1992 uvedena na trh hra Streets of Rage 2. Tato hra by se dala označit jako ta nejčistší esence žánru beat 'em up, protože druhé pokračování si vzalo z výborného prvního dílu to nejlepší a všechno podstatné zdokonalilo a vylepšilo.

Mr. X (zaporák z prvního dílu) je zpátky. Tentokrát mu nestačilo, že se ulice města opět zaplnily jeho pohůnky, ještě navíc se rozhodl unést Adama Huntera, což je jeden ze tří hrdinů původní hry. Na pomoc Adamovi se tak vydávají jeho bývalí kolegové a parťáci z jedničky Axel Stone a Blaze Fieldingová a k nim se nově připojil kamarád wrestler Max Thunder a Adamův mladší bratr Eddie, jemuž se přezdívá Skate. Nejen, že se počet hrdinů rozšířil na čtyři, ale tentokrát je skutečně znát rozdíl mezi jednotlivými postavami. Každá má svou vlastní škálu úderů a za každou je zapotřebí hrát trošku jinak.

Hra se opět ovládá třemi tlačítky, kdy na A je nastaven speciální útok, na B údery a na C skok. Nejrůznějších úderů, chvatů a kopů je tentokrát opravdu velké množství a je až neuvěřitelné, co všechno se tvůrcům povedlo naprogramovat při zachování naprosto jednoduchého ovládání. Zpočátku budete při hře jen drtit B a doufat, že dáte někomu do zubů, ale časem se naučíte, že hodně záleží na tom, co dalšího kromě B zmáčknete a v jakém postavení vůči hráči stojí jeho protivník. Speciální útoky má tentokrát každá postava hned dva a narozdíl od prvního dílu jich je nekonečné množství a postavy je můžou využít kdykoliv. První speciální útok se spustí po stisknutí tlačítka A, ale ten má nevýhodu, že při použití zároveň vašemu hrdinovi vždy ubere malé množství zdraví. Druhý speciální útok provede váš charakter po zmáčknutí sekvence tlačítek a nestojí vás žádné zdraví.

Úrovni je znovu osm a jsou o něco delší než v prvním Streets of Rage. Každá je pak rozdělena na několik částí a ve většině z nich se kromě bosse na konci levelu střetnete ještě s minibossem. Rovněž přibyly nové typy nepřátel, takže kromě starých známých z jedničky tu jsou nově kupříkladu i gauneři na motorkách, s jetpackem a další (už méně výrazní) oponenti. Nově má každý nepřátelský charakter vlastní ukazatel zdraví, takže konečně máte přehled o tom, kolik toho ještě vydrží. U silnějších nepřátel jsou pod ukazatelem zdraví ještě jedna nebo dvě hvězdičky, které značí, kolikrát ještě bude zapotřebí jeho ukazatel zdraví vyčerpat, než to darebák definitivně zabalí. 

Na konci každého levelu je samozřejmě boss. Ti jsou podle mého názoru o něco tužší a hbitější než minule a souboje s nimi jsou tím pádem ještě náročnější. Opět se tu na konci několika úrovní střetnete hned se dvěma bossy najednou a v takovém případě si můžete být skoro jistí, že takový souboj vás bude stát i nějaký ten život. Obtížnost bych ale celkově označil jako férovou, s tím že na easy hru s velkou pravděpodobností zvládnete už napoprvé. Mně se to alespoň podařilo a to nejsem na tento typ her žádný expert. S vyššími obtížnostmi opět přichází pořádná výzva, ale pokud se hře budete věnovat, budete i na ně brzy nepřátelům nakopávat zadky.

Grafická stránka se výrazně vylepšila zvláště u modelů postav. Ty jsou oproti prvnímu dílu větší a hlavně mnohem detailnější. Zbytek by se dal označit za lepší standard, který vyloženě nenadchne, ale na druhou stranu ani neurazí. Zvuky jsou opět na velmi dobré úrovni a rovněž soundtrack bych označil za skutečně povedený. V cizině bývá soundtrack k této hře často označován za jeden z nejpovedenějších v historii šestnáctibitových her, ale já osobně mám mnohem raději hudbu k prvnímu dílu.

Streets of Rage 2 je jedna z nejlepších a možná dokonce ta úplně nejlepší beat 'em up hra všech dob. Hezky vypadá, skvěle se hraje, postavy mají obrovskou škálu pohybů a obtížnost je velmi dobře vybalancovaná. Pokud máte po ruce kamaráda, určitě si hru zahrajte, protože ve dvou hráčích skutečně září. Tohle je prostě naprostá špička, ale já si nemůžu pomoct, já mám stejně o něco raději první díl.

Pro: Čtyři postavy, které se od sebe opravdu liší, dobře vybalancovaná obtížnost, audiovizuální zpracování, hra ve dvou, na vyšší obtížnosti je hra výzva

Proti: Nic zásadního mě nenapadá

+11