Prvního Keena jsem jako dítě měl, ale nikdy jsem ho nedohrál, a to ani s cheaty. Hra mě totiž nebavila. Když se vedle sebe postaví první a čtvrtý díl, je to jako postavit vedle sebe Miss Cheerleader a Babu Jagu. Prezentace hry sice není všechno, ale první díl vychází v souboji technologie s jen o rok mladším čtvrtým dílem a reálně i s většinou her roku 1991 jako chudý příbuzný.

Začnu tedy netradičně - jak hra působí navenek? Grafika hry je špatná. Postavička Keena je malá, barevná paleta je chudá. Celá hra je poskládaná ze samých kvádrů. Já vím, není to na plošinovku své doby nic neobvyklého, ale u CK1 to opravdu bije do očí. Hra nemá hudbu, pár zvuků cezených přes PC speaker zní děsivě. Ovládání je také bída. Postavička při doskoku jakoby prokluzuje dál. Keen sice může skákat opravdu daleko, po nalezení pogo tyče ještě dál, ale vzhledem k pekelnému vynálezu střelby dvojklikem alt+ctrl postava místo skoku mnohdy vystřelí a pouze plýtvá municí. A munice je v tomto dílu opravdu málo.

Ani nepřátelé to tentokrát nezachraňují. Malý marťánek Yorp pouze postrkuje nepřítele směrem propast. Sekunduje mu agresivní Garg, který má obří tlamu a oči na stopkách. Poslední živý nepřítel je Vorticon, což je jakýsi poskakující antropomorfní pes. Ty ve hře potkáme jen čtyři a to je jedině dobře, protože sežere čtyři střely a kvůli jeho poskakování ještě minimálně 1-2 střely vyplýtváme. Dále hra obsahuje dva druhy robotů - jeden je střílející, druhý otravný, oba jsou nesmrtelní. Toť vše. Přestože jsem zatím hru pouze haněl, nepřátelé občas překvapí svou inteligencí. Čekal jsem onehdy, až se Garg na plošince nade mnou otočí, abych ho mohl zastřelit. On se místo toho odpíchl a skočil mi na hlavu. Tady před autory smekám, protože to jsem opravdu nečekal.

Z hlediska hratelnosti je hra středně pekelná. Keena zabije jediný zásah a ukládat se dá pouze mezi levely (i když aspoň něco). Kvůli monotónnosti levelů se v nich hráč orientuje špatně. Hru doprovází příběh psaný textem. Keen přistál na Marsu a místní obyvatelé mu rozebrali jeho vesmírnou loď. Cílem hry je najít všechny 4 chybějící součástky a dále v každém levelu 1-4 přístupové karty. Hra se hraje na podobné mapě jako čtvrtý díl. Není lineární a spoustu levelů není vůbec třeba navštívit. Tuto nelinearitu hodnotím pozitivně a sám jsem se po několika neúspěšných pokusech rozhodl vynechat nepovinný level Red Maze City.

Závěrem řeknu asi tolik - Commander Keen je známá série. Některé díly jsou kvalitní, jiné třeba zase ne. První díl položil základní kámen pro následná lepší pokračování. Z hlediska hratelnosti je hra průměrná, navíc je oblečena do vypelichaného a flekatého kabátu slabé grafiky a nulové hudební stránky. Těch pár zvuků hru nevytrhne. Jednička mi přijde ze všech doposud odehraných dílů nejslabší a fanouškům plošinovek, kteří se se sérií nikdy nesetkali (je někdo takový?) bych doporučil spíš Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle nebo Commander Keen 6: Aliens Ate My Baby Sitter! . Jednička je pouze pro kompletisty a pro archeology.