Hráno převážně v co-opu:
Po třech měsících tu máme druhé DLC k Stranger of Paradise. Víceméně se jedná jen o přidání Rift Labyrinthu, stopatrového procedurálně generovaného "dungeonu". Slovo "dungeon" dávám do uvozovek, protože jde jen o jednu místnost plnou portálů, které vedou do instancí na první pohled nerozeznatelných od lokací, ve kterých se odehrávaly mise hlavní kampaně. V tomhle je tedy nulový nápad a už stařičký modul Infinite Dungeons k prvnímu Neverwinter Nights toto téma zpracoval podobně.
Průchod jednotlivými "patry" Rift Labyrinthu je dost stereotypní, protože jediný nový boss je Gilgamesh, se kterým se také utkáte mnohokrát, a každé jeho poražení odkryje kousíček příběhu. Když píšu kousíček, myslím tím v průměru tak dvě věty. Ale on celý příběh DLC lze shrnout tak do dvou souvětí, takže je to paradoxně odkrytí velké části příběhu...
Kromě odkrytí příběhu se po poražení Gilgameshe navíc zpřístupní i nějaká nová mechanika. Ty jsou fajn. Není to nic geniálního, ale je to za mě nejlepší část tohoto rozšíření. Nejlepší je samozřejmě Tonberry kovář a rozhovory s ním (a easter eggy na první Final Fantasy), ale obecně nové mechaniky usnadňují rozvoj postavy požadovaným směrem.
Naštěstí není potřeba pro dokončení DLC procházet všech 100 pater a tvůrci byli natolik soudní, že hráči oznámí, že ukončil příběh a další patra jsou už nepovinná. V oznámení také stojí, že poslední DLC by mělo přijít až v zimě 2023, takže doufám, že čas využijí a bude to něco lepšího. Ne že bych byla z Wanderer of the Rift vyloženě zklamaná, jen se mi směřování hry moc nelíbí a obě DLCčka mi trochu zkazili dojem i ze hry jako celku.
Tak zase za rok.
Po třech měsících tu máme druhé DLC k Stranger of Paradise. Víceméně se jedná jen o přidání Rift Labyrinthu, stopatrového procedurálně generovaného "dungeonu". Slovo "dungeon" dávám do uvozovek, protože jde jen o jednu místnost plnou portálů, které vedou do instancí na první pohled nerozeznatelných od lokací, ve kterých se odehrávaly mise hlavní kampaně. V tomhle je tedy nulový nápad a už stařičký modul Infinite Dungeons k prvnímu Neverwinter Nights toto téma zpracoval podobně.
Průchod jednotlivými "patry" Rift Labyrinthu je dost stereotypní, protože jediný nový boss je Gilgamesh, se kterým se také utkáte mnohokrát, a každé jeho poražení odkryje kousíček příběhu. Když píšu kousíček, myslím tím v průměru tak dvě věty. Ale on celý příběh DLC lze shrnout tak do dvou souvětí, takže je to paradoxně odkrytí velké části příběhu...
Kromě odkrytí příběhu se po poražení Gilgameshe navíc zpřístupní i nějaká nová mechanika. Ty jsou fajn. Není to nic geniálního, ale je to za mě nejlepší část tohoto rozšíření. Nejlepší je samozřejmě Tonberry kovář a rozhovory s ním (a easter eggy na první Final Fantasy), ale obecně nové mechaniky usnadňují rozvoj postavy požadovaným směrem.
Naštěstí není potřeba pro dokončení DLC procházet všech 100 pater a tvůrci byli natolik soudní, že hráči oznámí, že ukončil příběh a další patra jsou už nepovinná. V oznámení také stojí, že poslední DLC by mělo přijít až v zimě 2023, takže doufám, že čas využijí a bude to něco lepšího. Ne že bych byla z Wanderer of the Rift vyloženě zklamaná, jen se mi směřování hry moc nelíbí a obě DLCčka mi trochu zkazili dojem i ze hry jako celku.
Tak zase za rok.
Pro: Nové mechaniky, rozhovory s příšerkami jsou někdy vtipné
Proti: Stereotypní