Returnal se může zdát jako zvláštní směs prvků, o které byste samostatně ani nemuseli mít zájem. O to víc může fascinovat jak dobře ty prvky fungují dohromady. Nikdy mě nebraly Roguelike hry, bullet hell nemusím vůbec, ale Returnal mě dostal. Mám z něj podobný pocit jako z Dark Souls nebo Control, kde jsem byl unešený z toho jak unikátní zážitek mi tyto hry poskytly. Ten pocit, že hraju něco úplně nového. Vracím se zpátky do dětství, kdy mi přišlo, že každá hra má svoje kouzlo a nějaké opakující se trendy v herním průmyslu jsem vůbec nevnímal.

Hlavním lákadlem je hbitý, dobře zpracovaný, přitom celkem jednoduchý (nikoli lehký) bojový systém opírající se o širokou škálu nepřátel. Atmosféru tvoří nejen krásně zpracované lokace, ale také vynikající zvukový design a hudba. Příběh není rozsáhlý, ale jeho vyprávění je docela náročné. Snaha jej odkrýt je takovou hrou proti spisovatelům, kteří vás v některých místech vyloženě vodí za nos. O dabing hlavní postavy se postarala Jane Perry (Diana z nového Hitmana, Rogue z Cyberpunk) a odvedla špičkovou práci, což je ve hře kde téměř nikdo jiný neúčinkuje naprosto zásadní.

Herní prostředí je postavené jako Roguelike s nějakou permanentní progresí. Základní hra je rozdělena na dvě části, každá má tři biomy. Je tady ještě jakýsi sedmý biom přidaný v DLC (na PC je už v základu) který funguje jako samostatná část a příběhově navazuje na druhý konec hry. Když definitivně umřete nebo restartujete cyklus, začnete v prvním biomu dané části. Cyklus můžete pozastavit a hru ukončit, nemusíte každý cyklus dohrát na jeden zátah. Biom tvoří řada na sebe navazujících místností, které se větví do několika směrů. Kromě hlavních místností, které vás posunují dál v biomu, jsou tu také vedlejší místnosti, kde můžete najít nějakou výbavu, podrobit se výzvám, nebo se utkat s minibossy. V každém cyklu dostanete jiný set místností v jiném pořadí. Postupně nacházíte permanentní dovednosti pomocí kterých se lze dostat na nová místa i v předchozích biomech, takže to trochu funguje jako metroidvania. Do toho se vám po dosažení některých míst odkrývají v předchozích lokacích nové příběhové prvky. Restartovat cyklus, ať už manuálně nebo smrtí, není vždy nežádoucí. 

Primárním úkolem je zabít bosse a odemknout průchod do dalšího biomu. Ten už zůstane otevřený i v příštích cyklech. V každém cyklu nacházíte měnu, klíče, výbavu a zbraně. Zbraním v rámci cyklu zvyšujete level a jejich používáním odemykáte permanentní vylepšení. Za měnu si můžete kupovat výbavu, případně dopřát některé bonusy. Výbavou si lze obstarat extra životy (abyste se nemuseli vracet na začátek), alternativní možnosti doplnění zdraví, případně prosté navýšení damage a podobně. Příběhovou složku doplňují některé vedlejší aktivity jako překládání textů a poslouchání nahrávek, což může motivovat k opakovaným průchodům.  

Bojovému systému dominuje koncept bullet hell. Nepřátelé chrlí projektily různých typů a tvarů kterým se snažíte vyhnout. Takový akční hlavolam na postřeh a orientaci v prostoru. Díky nekomplikovaným dovednostem spojených s vysokou mobilitou postavy jsou akční pasáže svižné, ovládání citlivé a přímočaré. Tempo hry je vyrovnané, potyčky netrvají dlouho a další je vždy za rohem. Střety s větším množstvím různorodých nepřátel mohou být chaotické a někdy až překvapivě vertikální. Pokud nejste bezchybní, je vždy jen otázkou času než to od někoho schytáte, takže pižlat nepřátele dlouho bude pro většinu znamenat frustrující smrt. Je na vašem uvážení, jestli se budete rychle hnát vpřed nebo strávíte více času hledáním a vylepšováním výbavy.

Obtížnost je jedním slovem nekonzistentní. Nabízená rizika se mohou vyplatit nebo vymstít, náhodná struktura biomů a náhodná generace odměn vede k náhodným bonusům. Průměrně schopný hráč tak může umřít 10x než se dostane z prvního biomu, ale taky může projít tři na jeden zátah. Většina se ocitne někde uprostřed - skoro určitě párkrát chcípnete ve většině biomů, ale taky se skoro určitě dostanete do situace kdy máte pocit, že jste celou hru přechcali a už vás nic nezastaví. Očividným neduhem tedy je, že se obtížnost může stát triviální. Zároveň však hra dokáže zatopit i ostříleným hráčům, hlavně některými minibossy kteří dokáži jedinou chybu pekelně vytrestat. Důležité je brát v potaz, že cílem není jenom projít všechny biomy, příběh se táhne minimálně přes dva průchody a najít všechny příběhové prvky zabere ještě déle.

Vyprávění příběhu by šlo přirovnat jak k Dark Souls, tak ke Control, kde nejde jen o samotný příběh, ale také o to jak je ten příběh odhalován. Víc bych to přirovnával spíš ke Control. Obě hry jsou kosmický horor, tedy svět kde se omezená lidská perspektiva sráží s nepoznaným i nepoznatelným. Vývojáři záměrně redukují množství přímých vysvětlení a hráče nechávají v nejistotě. Je třeba si klást otázky a pak na ně hledat odpovědi. Podobně jako v Control, řada věcí je vysvětlována skrz sbíratelné předměty a často i prostý text. V Returnal je toho textu třeskuté množství, v menu máte obsáhlé komentáře v podstatě ke každému předmětu ve hře a tím, jak tyto předměty sbíráte nebo používáte, si odemykáte komentáře nové. Některé prvky příběhu jsou očividné, některé jsou skryté, některé jsou plně otevřené vlastní interpretaci. A zrovna tak jako v Control, jsou tu prvky které si můžete nějak vysvětlit a pak najdete jeden nějaký detail, který to všechno postaví na hlavu. Hra vám relativně brzy začne našeptávat, že tam někde bude zvrat. Jenže pak ukazuje, že to je celé trochu složitější a že vlastně není úplně jasné kdo je kdo. Po prvním konci hra pokračuje k tomu druhému, který poskytne další téma k zamyšlení a celé se to ještě více rozvine v sedmém biomu (věž), kde už je vyprávění některých věcí trochu specifičtější. Osobně mi přišlo, že pointou vyprávění není prezentovat nějaký souvislý příběh, ale přimět vás hledat souvislosti mezi různými událostmi a navzájem si je tak doplnit. Například kdykoli odejdete z první místnosti prvního biomu, vyskočí vám hláška že byl Helios opuštěn, což je spojené s momentem kde matka opustí své dítě v autě. Jedním z prvků který hra dlouho tají je role kterou v tomto Selene vlastně hraje. Prožívá Selene všechny události hry ve své mysli, traumatizovaná a tížená vlastním svědomím, nebo je skutečně na cizí planetě, trýzněna neznámým účastníkem celého dění? Hra tuto otázku nikdy nezodpoví, je na vás co přijmete jako realitu. Třeba právě tato nejistota je tím nejkrutějším trestem.   

Jedním z předních zklamání může být absence New Game, ať už s "+" nebo bez. Po dosažení prvního konce dostanete možnost se libovolně pohybovat mezi první a druhou půlkou hry a pro dosažení druhého konce si budete muset ještě jednou projít všechny lokace a něco tam najít. Hru tak vlastně budete moci hrát do nekonečna, nicméně řadu příběhových prvků je možné vidět jen jednou, což je vzhledem ke stylu vyprávění docela nešťastné, protože některé věci na samotném začátku vám budou dávat smysl až po kompletním průchodu. Není tu ani možnost si vše restartovat, musíte manuálně vymazat save. 

Začínajícím hráčům mohou dělat značné problémy první tři biomy a to napříč tomu, že ta první část je lehčí. V prvním biomu totiž potkáváte velmi jednoduché nepřátele na kterých se moc nevytrénujete a pak následuje boss s docela kompetentní sadou útoků a představuje tak značnou křivku v obtížnosti. Druhý biom má mnohem větší koncentraci minibossů a nezkušeným může dělat problém se s nimi efektivně vypořádat. A v třetím biomu pak řádně přituhne - silnější nepřátelé, spousta minibossů a řada nástrah. Podotknu však, že postupným průchodem si odemykáte i nové nepřátele a někteří se začnou objevovat v předešlých biomech.

Těm, co se budou snažit vše zkompletovat, bude překážet náhodný výběr místností v jednotlivých biomech. V žádném nemáte šanci, že byste na jeden průchod potkali všechny možné místnosti, díky čemuž budete muset opakovaně restartovat cyklus a doufat, že se vám konečně načte místnost která vám zrovna chybí. Možná je to subjektivní, ale v tomto mi přišel nejhorší ten druhý biom, kde i po opakovaném průchodu mám stále tu nejnižší kompletaci. 

Ještě bych asi zkritizoval bossy. Nejsou špatní, představují značnou výzvu a mají některé velmi zajímavé sekvence. Ale na to, že je jich jen pět, bych čekal že budou více nápadití, hlavně po herní stránce.

V rychlosti k technické stránce na PC. 9.3.23 vydali update který vyřešil častý stutter a měl by řešit a četné pády které sužovaly nějaké malé procento hráčů. Na 3060ti při 1440p jsem s DLSS byl neustále mezi 90-110FPS. Implementace DLSS je velmi dobrá. Ozvučení je taktéž velice dobré. Jsou tady různé efekty prostorového zvuku včetně Ray Tracing zvuku (ano, čtete dobře). Dopad na výkon je velmi malý a po posledním updatu už nemá vliv ani na konzistenci FPS. Na PC je pak z nějakého pochybného důvodu ve výchozím nastavení zapnuta asistence míření, což je pro ovládání s myší nesmysl který podkopává obtížnost.