Je to jako včera, kdy jsem poprvé hrál demo prvního Just Cause a byl doslova odvařený z toho obrovského světa a tehdy krásné barevné grafiky. Záhy se ale ukázalo, že to zase až tak zábavná hra není a ona rozlehlost byla ve finále spíše na obtíž. Naopak dvojku jsem si svého času užil náramně, protože dotáhla všechny nápady do velice zábavné podoby a ještě hezčího vizuálního kabátku.

Do třetího dílu jsem se pustil, protože jsem dostal v horkých letních dnech chuť na něco pohodového a nenáročného, náladu na virtuální dovolenku. A Just Cause 3 se odehrává na fiktivním souostroví Medici kdesi ve Středozemním moři, takže volba to nebyla složitá. Jak už název ostrovů napovídá, prostředí připomíná především Itálii, ale má v sobě i něco z balkánu nebo Španělska. Oproti jihoamerickému zasazení je to příjemná změna a jestli hru něco táhne nahoru, je to skutečně to evropské subtropické prostředí. Herní mapa základní hry se skládá ze tří ostrovů, dva menší, jeden veliký, přičemž každá ze tří kapitol čítající 8 misí se odehrává vždy na jednom z nich. Herní prostor je to tradičně obří. První dva ostrovy jsou tak akorát velké a tak akorát členité, aby se na nich hráč dostatečně zabavil. Ten třetí už je ale přepal a je to znát i na nedostatku péče, kterou tento ostrov dostal. Nejenže vypadá na určitých místech výrazně hůř, ale je i poměrně nezačištěný a občas vyloženě bije do očí krajina, na které jsou vidět použité modelovací nástroje - např. do vygenerovaného prostředí zapuštěné silnice nebo blbě napojené křižovatky, které hráče vystřelí do vzduchu - nebo různé nedomyšlenosti - např. kolony aut na prašné cestě, v lese, uprostřed ničeho. Ale povětšinou hra i díky své barevné paletě vypadá celkem pěkně a svou rozlohou i vertikalitou monumentálně.

Po stránce hratelnosti je to klasické Just Cause. Ač prostředí může zpočátku evokovat Armu, je to opravdu jednoduchá sandboxová akční střílečka. K padáku tentokrát přibyl parádní wingsuit, který chce ze začátku trochu cviku, ale posléze je pohyb s ním lahůdka a po pár hodinách bych si Just Cause bez něj už nedokázal představit. Vylepšený je i gunplay a zejména fyzika zásahů, což byl kámen úrazu předchozích dílů. Jízdní model vozidel ale bohužel stále nestojí za nic a musel jsem si vyloženě vybírat, čím se mi jezdí dobře. Obecně tu platí, že čím rychlejší auto, tím lepší ovladatelnost. S výjimkou dvoustopých vozidel - jízdu na motorce designoval zřejmě nějaký masochista.

Just Cause 3 je hra, která vás prostě bude bavit nebo nebude. Pro milovníky komplexnějších herních mechanik to není. Co do herních prvků, různých assetů i hudby je hra strašně omezená. Hlavní mise, až na pěkné, ale nicneříkající cutscény, za moc nestojí. Dobývání měst a základen, které jsou si podobné jako vejce vejci, je sice zábavné, ale svou schématičnosti po čase taky monotónní jak prase. Pocit z nějakého progresu nebo posilování odboje tu neexistuje. A získávání perků za více či méně zábavné challenge se mi taky nejevilo jako úplně chytrý nápad. ALE přesto jsem měl chuť se do hry neustále vracet. Někdy jsem role-playoval, projížděl se a kochal se neokoukaným prostředím a osvobozenými letovisky, někdy jsem jako utržený ze řetězu dobýval jedno město či základnu za druhou. Nakonec jsem postupně vyčistil celou mapu, našel všechny collectibly, splnil všechny challenge (byť rozhodně ne na maximální hodnocení) a skončil po 64 hodinách na 95%. Dobré, ale stačilo.

Pozn.: Musel jsem dokoupit paměti. V minimálních požadavcích se sice píše o 8 GB RAM, ale reálně to chce dvojnásobek. S 8 GB se to nedá hrát, i při jinak vysokém framerate se hra neustále zatrhává a přeskakuje zvuk a to i třeba na několik sekund.