Promrhal jsem příležitost. Mohl jsem si pořídit parádní artbook do sbírky, ale říkal jsem si, že na koupi je času dost. Nebylo. Nejspíše vyšel jen v malém nákladu a po zhruba dvou měsících byl fuč. Sakra jak mě to mrzelo. Při svém pravidelném prolézání bazarů se mi však poštěstilo a nenarazil jsem jen na jednu Xzone edici, ale hned na dvě (jednu už si hýčká Pluto). Teď radši nakupuji tyto parádní kousky v předprodeji nebo velmi brzy po vydání, protože přijít o takovou pecku a pořídit si jen samotnou digitální kopii by byla věčná škoda.

Českomoravská příroda je zde zpracována opravdu skvěle a kráčet po ní je radost. Všude zpívají ptáci a dostal jsem se na přírodní a historické památky opatřené QR kódy jako je Kozel, hrad Cimburk, Moravský kras či Pravčická brána, po níž se jinak, než virtuálně, jen těžko projdu. Opravdu mě láká tahle místa navštívit i v reálu. Červené, žluté, zelené nebo modré turistické značení na stromech, typické ukazatele či mapy a informační tabule na mě působily, jako bych šel u nás za město. Tento pocit ve mne snad ještě žádná jiná hra nevyvolala a jedná se o jednoznačnou přidanou hodnotu, kterou mimo našince mnoho hráčů neocení. Jít s tímhle na trh a vědět, že pět let tvořím něco jen pro malé publikum, chce koule. Naneštěstí na to Krabicáci doplatili a bohužel se nedostavily takové prodeje, jaké si představovali. Ještě, že přispěchala na pomoc Bohemka a pomohla s vydáním přepracované Director's Cut verze, na níž se snad studio alespoň částečně zahojí.

Daniel není žádný sympaťák. Ke všem, a zvláště pak ke své rodině, se choval příšerně. Sám jsem rodič a nepopírám, že mi někdy neujedou nervy a v rozčilení se nechovám zrovna příkladně. Samozřejmě zbytečně. To, co jsem se však na hlavního protagonistu postupně dozvídal, mě někdy až šokovalo. Přesto si myslím, že (odvážná) sázka na věčně naštvaného antihrdinu byla od vývojářů dobrým tahem a působil tak o mnoho lidštěji, než nějaký svatoušek, který by byl na tohle zrádné místo zatažen zcela omylem. Nejprve mi vadilo to nadpřirozeno a hlavně hororové pasáže, protože mě oboje rušilo od virtuálního turismu, ale nakonec bylo nadpřirozeno skvěle zakomponováno v rámci příběhu a pasáží s potvorami zase nebylo tolik a navíc jsem se je naučil celkem snadno procházet, zvláště pak po získání ochranného totemu. Jen časově omezených částí, hlavně záchrany Ley, se mohli vývojáři vyvarovat.

Výroba lektvarů mě většinou nebaví, ale tady tomu bylo naopak. Byla jednoduchá a šlo si nasbírat květiny a houby do zásoby a dobré je, že hra na jejich tvorbu netlačí. V podstatě je nutné uvařit několik různých lektvarů jednou, výjimečně vícekrát, a pak už je jen na hráči, zda si bude chtít zhoršit nebo naopak vylepšit svou karmu či získat všechny vzpomínky. Mě se to podařilo a mimo odhalení celého Stelina deníku jsem posbíral i všechny skautské odznaky, jakési kešky s mýty a legendami, celou pohádku, mnohdy netradičně schované obaly od bonbonů (například v přeplněné kadibudce) nebo úžasné kytarové songy, které jsem si posléze mohl i zabrnkat.

Možná má krátká skautská minulost, táborové zkušenosti nebo i těžkosti při shánění Someday You'll Return zapříčinily, že ke hře, která mne před vydáním ani moc nezajímala, mám takový trochu specifický vztah. Zůstala spousta nezodpovězených otázek, jejichž vyřešení si mohu jen sám domýšlet a jak to ve hrách nebo filmech nemám rád, tady mi to nevadilo a vlastně se mi to i líbilo. Když to vezmu kolem a kolem, tak nejde o nějaký zásadní titul, který by výrazně vybočoval, ale všechny ty prvky, zmíněné v komentáři, celý ten výsledný mix mi náramně sedl. Navíc mi chyběl poslední achievement The Beast a ke hře jsem se tak vrátil dříve, než jsem čekal. Už dlouho se mi nestalo, že bych hru hned znovu rozehrál a po deseti dnech i dohrál.