Nikdy jsem nebyl fanda závodních her. Ani v různých "arcades", ani na Nintendu, ani v dřevní době DOS pirátských výběrů, kdy jsem pár závodů zkusil jen když nebylo co hrát. Vždycky mě chyběl příběh, děj, či naopak nějaká akce. Ostatně auta mě nic neříkají ani v reálu a nikdy jsem si neudělal ani řidičák.
Z každého pravidla existuje výjimka a tou moji jedinou (mimo ne čistě závodních GTA či Mafii) je Carmageddon. Ten byl v době vydání naprosto boží! Ta krásná nekorektní krvavost, nechutnost, brutalita, spousta cool způsobů jako zlikvidovat chodce ve smyku, přimáčknutím o zeď či v sérii několika po sobě. Bouračky mě tehdy zas tolik nefascinovaly, ale rozhodně mě bavily víc než unylé ježdění a závodění v jiných hrách. Carmageddon jsem nakonec dohrál, stejně jako dvě pokračování, ale nikdy se k němu nevrátil. Až teď, když mi visí jako pomalu jediná z neokomentovaných top her roku 1997 jsem se rozhodl dát mu další pokus.
A i když mě dneska nic moc neříkají ani různé honičky či bouračky ve filmech, ta hra je i po letech zábavné odreagování, do kterého se ihned dostanete a nic moc po Vás nechce. Je tu 36 kol, které můžete teoreticky vyhrát dojetím závodu (nezkoušel jsem) nebo vybitím všech chodců (zkusil jsem ale nepovedlo). Většinou ale zničením pěti soupeřů. Rozjet se co nejdál, rychle se přes ručku otočit (lehce se píše, hůř se dělá) a rozpálit to proti protivníkovi, ideálně do čelního střetu. Za efektní nárazy, bouračky a či různě stylové či nestylové likvidace chodců Vám přibývá čas, který nesmí dojít a také kredity. Ty slouží na opravy auta, obnovu když skončíte na střeše.
A to je celé, instantní zábava, zvlášť když na easy je to opravdu easy, kola rychle ubývají. I když nemám skill, celkem mě to šlo, takže ovládání bude v pohodě. Je tu samozřejmě pár drobností k tomu. Auto za kredity vylepšujete ve třech kategoriích (obrana, útok, síla motoru), ale rozdíl jsem moc nepostřel. Na silnicích se povalují různé barely, ale většinou jsem sbíral jen zelené pro čas a kredity. Ty zbylé jsou povětšinou nějaká kulišárna (skákání auta, pinball mód, lepidlo na gumy, drogy..) které akorát zdržují. Můžete získat pár nových aut, ale je jich málo a celou hru jsem dojel se základním (ikonickým) modelem. Kompletní sbírka je k dispozici až po dohrání. A mimochodem auta jsou naprosto úžasná, všech tvarů, modelů co vás jen napadnou v čele s pásovým transportérem, elektroautem co automaticky zabíjí pedestriany a bagrem "Gotcha" který jsme si kdysi nevím proč překřtili na Gothaj :)
Ke hřeje patří i šílený xicht, hlášky a ječení řidiče, slušná grafika (v 3Dfx verzi, bez ní je to tragédie), výstižné intro a stejně a nezapomenutelné vtipné outro (stupně vítězů :D :D). A řízná muzika kombinující v 90s stylu řízné kytary a lámané beaty.
Kdybych měl něco vytknout, tak byť je to zábava, tak je to zábava mírně pitomá a nakonec se dostaví stereotyp. 36 kol děláte totéž, navíc v opakujících se prostředích. Posledních pár kol navíc značně přituhne, objeví se otravní a prakticky nezničitelní poldové, stejně tak skoro nezničitelní soupeři (bagr či ten pásovec) a ze svižného postupu se stane zdlouhavý boj.
Celkově mě to ale po letech bavilo mnohem víc, než jsem čekal.
Z každého pravidla existuje výjimka a tou moji jedinou (mimo ne čistě závodních GTA či Mafii) je Carmageddon. Ten byl v době vydání naprosto boží! Ta krásná nekorektní krvavost, nechutnost, brutalita, spousta cool způsobů jako zlikvidovat chodce ve smyku, přimáčknutím o zeď či v sérii několika po sobě. Bouračky mě tehdy zas tolik nefascinovaly, ale rozhodně mě bavily víc než unylé ježdění a závodění v jiných hrách. Carmageddon jsem nakonec dohrál, stejně jako dvě pokračování, ale nikdy se k němu nevrátil. Až teď, když mi visí jako pomalu jediná z neokomentovaných top her roku 1997 jsem se rozhodl dát mu další pokus.
A i když mě dneska nic moc neříkají ani různé honičky či bouračky ve filmech, ta hra je i po letech zábavné odreagování, do kterého se ihned dostanete a nic moc po Vás nechce. Je tu 36 kol, které můžete teoreticky vyhrát dojetím závodu (nezkoušel jsem) nebo vybitím všech chodců (zkusil jsem ale nepovedlo). Většinou ale zničením pěti soupeřů. Rozjet se co nejdál, rychle se přes ručku otočit (lehce se píše, hůř se dělá) a rozpálit to proti protivníkovi, ideálně do čelního střetu. Za efektní nárazy, bouračky a či různě stylové či nestylové likvidace chodců Vám přibývá čas, který nesmí dojít a také kredity. Ty slouží na opravy auta, obnovu když skončíte na střeše.
A to je celé, instantní zábava, zvlášť když na easy je to opravdu easy, kola rychle ubývají. I když nemám skill, celkem mě to šlo, takže ovládání bude v pohodě. Je tu samozřejmě pár drobností k tomu. Auto za kredity vylepšujete ve třech kategoriích (obrana, útok, síla motoru), ale rozdíl jsem moc nepostřel. Na silnicích se povalují různé barely, ale většinou jsem sbíral jen zelené pro čas a kredity. Ty zbylé jsou povětšinou nějaká kulišárna (skákání auta, pinball mód, lepidlo na gumy, drogy..) které akorát zdržují. Můžete získat pár nových aut, ale je jich málo a celou hru jsem dojel se základním (ikonickým) modelem. Kompletní sbírka je k dispozici až po dohrání. A mimochodem auta jsou naprosto úžasná, všech tvarů, modelů co vás jen napadnou v čele s pásovým transportérem, elektroautem co automaticky zabíjí pedestriany a bagrem "Gotcha" který jsme si kdysi nevím proč překřtili na Gothaj :)
Ke hřeje patří i šílený xicht, hlášky a ječení řidiče, slušná grafika (v 3Dfx verzi, bez ní je to tragédie), výstižné intro a stejně a nezapomenutelné vtipné outro (stupně vítězů :D :D). A řízná muzika kombinující v 90s stylu řízné kytary a lámané beaty.
Kdybych měl něco vytknout, tak byť je to zábava, tak je to zábava mírně pitomá a nakonec se dostaví stereotyp. 36 kol děláte totéž, navíc v opakujících se prostředích. Posledních pár kol navíc značně přituhne, objeví se otravní a prakticky nezničitelní poldové, stejně tak skoro nezničitelní soupeři (bagr či ten pásovec) a ze svižného postupu se stane zdlouhavý boj.
Celkově mě to ale po letech bavilo mnohem víc, než jsem čekal.
Jack Keane 2: The Fire Within