Série Deponia to jsou adventury, které jsem si vždycky chtěl zkusit, ale nikdy jsem se k nim nedostal. A protože chuť na adventury po dohrání pár her nezmizela a zároveň jsem už nechtěl nějaký psycho horor, nakonec jsem si zkusil sehnat první díl.
Deponia rozhodně stojí za vyzkoušení. Je to klasická adventura přelomu 00s-10s - tj. jednoduché ovládání, žádné dead endy, zobrazování aktivních míst, moderní ručně kreslená grafika, ale přesto se stylem a obtížností vrací spíše někde do devadesátek. Ale popořadě.
Deponia je planeta plná odpadků, na které by teoreticky nikdo neměl žít. Přesto se tu najde minimálně jedno městečko Kuvaq a v něm žije Rufus. Rufus je naprostý lempl, trošku dement, asociál a hodně sobec. Nezáleží mu na nikom a ničem, nechápe proč by mě pracovat a proč ho (ex)přítelkyně má plné zuby a neustále mu nadává. Myslí si, jak je úžasný, ale ostatní obyvatelé města mu jeho chování a povahu dávají pořádně sežrat. A tak jeho cílem je z Deponie utéct na bájné Elysium, což je stanice/měsíc? vznášející se na nebesích, kde má být lepší život. A prostředkem k tomu má být krásná dívka Goal, která (s jeho dopomocí) spadne z nebes, do které se zamiluje a která ho může k Elysiu dostat. Což komplikuje její koma a ztráta paměti.
Deponia je vtipná adventura ve stylu devadesátek, takže přes veškeré charakterové vady je hrdina docela vtipný sympaťák, postavičky kolem jsou praštěné a přestřelené (poštovní robot se zálibou v bublinkové fólii, nonstop nadávající expřítelkyně, hasič/polda/doktor v jedné osobě Gizmo, opravář metající technobláboly). Smál jsem se hláškám, vtipným situacím (nakládání Goal na jeřáb), ale příběh dost staguje, o světě se moc nedovíte a konec je zklamání - mazání paměti/výměna paměťových karet je zamotaná; Rufus se na Elysiium ani nepodívá a navíc to skončí otevřeně.
Vtipné adventuře odpovídá i karikovaná, pozitivní grafika a nejisté zasazení - něco mezi fantasy, sci-fi, steampunkem, zkrátka od všeho trochu. Ač jsme na planetě odpadků, v podstatě to všechno vypadá pěkně, žádné děsivé postapo nečekejte. Mezi kapitolami vypráví příběh folkový zpěvák.
A devadesátkám odpovídá i hratelnost. Ano je tu jednoduché ovládání dvěma tlačítky (levé sebrat, pravé prohlédnout), zobrazení aktivních míst, ale těžké je to jak prase. Hra se vyžívá ve vtipných, ale absurdních kombinacích, hned na začátku Vás práskne do městečka plného lokací kde lítáte jak blázni a sháníte 6 ingrediencí pro kafe :). To jsem ještě zvládl bez návodu, ale pak už přišly chvíle "všechno na všechno", občas jsem musel do návodu nakouknout, protože jsem nechápal co se vůbec po mě chce. Pošta mě zavařila mozek, důlní vozíčky také. Ke konci háží autoři do hry falešné stopy. Tak třeba přijdete do místnosti, kde jsou tři páky měnící světla, tři různé automaty na jídlo, tři příchutě cukrové vaty, podezřelé lampy, v dalších lokacích tři obrazy a pod nimi tři otvory. A vy zkoušíte, kombinujete - a 90% z toho nepotřebujete :) Je tu originální inventář (kolečko dolů ho otevře, kolečko nahoru zavře) a Rufus i ty nejpitomější kombinace vtipně komentuje. Vzniknout to v devadesátkách bez zobrazování aktivních míst, tak je to hra tak na týden.
Takže jsem se docela bavil, ale díky opravdu pomalému postupu a příběhu/nepříběhu který se rozjede až ke konci ne zas tolik, jak jsem očekával. 70% pro solidní, mírně nadprůměrnou adventuru a jsem zvědavý na další díly.
Deponia rozhodně stojí za vyzkoušení. Je to klasická adventura přelomu 00s-10s - tj. jednoduché ovládání, žádné dead endy, zobrazování aktivních míst, moderní ručně kreslená grafika, ale přesto se stylem a obtížností vrací spíše někde do devadesátek. Ale popořadě.
Deponia je planeta plná odpadků, na které by teoreticky nikdo neměl žít. Přesto se tu najde minimálně jedno městečko Kuvaq a v něm žije Rufus. Rufus je naprostý lempl, trošku dement, asociál a hodně sobec. Nezáleží mu na nikom a ničem, nechápe proč by mě pracovat a proč ho (ex)přítelkyně má plné zuby a neustále mu nadává. Myslí si, jak je úžasný, ale ostatní obyvatelé města mu jeho chování a povahu dávají pořádně sežrat. A tak jeho cílem je z Deponie utéct na bájné Elysium, což je stanice/měsíc? vznášející se na nebesích, kde má být lepší život. A prostředkem k tomu má být krásná dívka Goal, která (s jeho dopomocí) spadne z nebes, do které se zamiluje a která ho může k Elysiu dostat. Což komplikuje její koma a ztráta paměti.
Deponia je vtipná adventura ve stylu devadesátek, takže přes veškeré charakterové vady je hrdina docela vtipný sympaťák, postavičky kolem jsou praštěné a přestřelené (poštovní robot se zálibou v bublinkové fólii, nonstop nadávající expřítelkyně, hasič/polda/doktor v jedné osobě Gizmo, opravář metající technobláboly). Smál jsem se hláškám, vtipným situacím (nakládání Goal na jeřáb), ale příběh dost staguje, o světě se moc nedovíte a konec je zklamání - mazání paměti/výměna paměťových karet je zamotaná; Rufus se na Elysiium ani nepodívá a navíc to skončí otevřeně.
Vtipné adventuře odpovídá i karikovaná, pozitivní grafika a nejisté zasazení - něco mezi fantasy, sci-fi, steampunkem, zkrátka od všeho trochu. Ač jsme na planetě odpadků, v podstatě to všechno vypadá pěkně, žádné děsivé postapo nečekejte. Mezi kapitolami vypráví příběh folkový zpěvák.
A devadesátkám odpovídá i hratelnost. Ano je tu jednoduché ovládání dvěma tlačítky (levé sebrat, pravé prohlédnout), zobrazení aktivních míst, ale těžké je to jak prase. Hra se vyžívá ve vtipných, ale absurdních kombinacích, hned na začátku Vás práskne do městečka plného lokací kde lítáte jak blázni a sháníte 6 ingrediencí pro kafe :). To jsem ještě zvládl bez návodu, ale pak už přišly chvíle "všechno na všechno", občas jsem musel do návodu nakouknout, protože jsem nechápal co se vůbec po mě chce. Pošta mě zavařila mozek, důlní vozíčky také. Ke konci háží autoři do hry falešné stopy. Tak třeba přijdete do místnosti, kde jsou tři páky měnící světla, tři různé automaty na jídlo, tři příchutě cukrové vaty, podezřelé lampy, v dalších lokacích tři obrazy a pod nimi tři otvory. A vy zkoušíte, kombinujete - a 90% z toho nepotřebujete :) Je tu originální inventář (kolečko dolů ho otevře, kolečko nahoru zavře) a Rufus i ty nejpitomější kombinace vtipně komentuje. Vzniknout to v devadesátkách bez zobrazování aktivních míst, tak je to hra tak na týden.
Takže jsem se docela bavil, ale díky opravdu pomalému postupu a příběhu/nepříběhu který se rozjede až ke konci ne zas tolik, jak jsem očekával. 70% pro solidní, mírně nadprůměrnou adventuru a jsem zvědavý na další díly.
Jack Keane 2: The Fire Within