Jakožto Barkerova fanouška a milovníka Undyingu, jsem na Jericho čekal jako na smilování Prvorozeného, hltal každý uvolněný screen, každý trailer, každý článek. Pak přišla první recenze a já jenom koukal a nevěřil. Ale popořadě.

Jericho nabízí vizuální orgie, ale prostě to není Undying a s tím jsem se dlouho nemohl smířit. Takže po 10x přehraní dema jsem se přece jenom odhodlal pro koupi a do teď nelituju.
Akce střídá akci, období období a vy mezi vším poletujete jako duch (snad nic neprozradím). Tím chci říct, že autoři celkem vtipně vyřešili pár věcí, jakou je třeba je nemožnost/nerealnost nosit u sebe víc než 2 zbraně. Takže když máte chuť použít místo sniperky rotační kulomet, stačí kouknout na příslušnou postavu a přeskočit si. Navíc každý v týmu komentuje situaci jinak a s jiným nadhledem. Problém nastává v částech, kdy vám hra určí jednu postavu a jak na potvoru zrovna tu, co máte rádi nejmíň.

Možnost sesílat/používat s každou postavou rozdílné druhy kouzel je taky zajímavé okořenění. Ale jen některé jsem opravdu využíval. Pokud opět neberu pasáže, kde jinak nemůžete.

Grafické zpracování je ale koridorová lahůdka! Bůh ví, jak by vypadal otevřenější svět, ale tady to vůbec nevadí. Zvuky, efekty a už i animované menu navodí správný pocit hnusu a zvrácenosti. V podobě nepřátel jde vidět intervence samotného Barkera (kdo zná jeho sběratelské figurky, tak nebude překvapen).

Příběhově se Jericho taky povedlo. Bohužel na nějaké větší rozvádění v ránci hraní samotného není moc prostoru, ale o to víc informací dostává hráč za odehrání jednotlivách částí. Ty jsou samozřejmě napsány tím správným způsobem a nutí člověka projít hru podruhé, potřetí na vyšší úroveň a snažit se. Překlad do češtiny je taky excelentní nebo jsem si nějakých překlepů, špatných tvarů slov vůbec nevšiml.

Jediné, co mi na Barkrově Jerichu opravdu vadilo byl konec. Pro případné spoilování ale nebudu psát proč.