Je jen pár her, které člověku utkví v paměti tak výrazným způsobem. A je jen pár her, u které mi nervozitou tlouklo srdce - tohle je jedna z nich.

Ačkoliv je hra stará už devět let, myslím, že i dnes po technoligické stránce představuje něco, co není běžné ani dnes (alespoň myslím) - a to, možnost prostřílet dřevěnou budovu skrz na skrz a sejmout všechny nepřátele, kteří v ní jsou. Ve hře je možnost prostřelit dřevěné objekty hojně využívána a není většiho potěšení, než přes krabici sejmout hlídače pistolí s tlumičem, slyšet jeho "aahhh" a pád na zem.

Příběh si už samozřejmě nepamatuji, ale pamatuji si to nas*ání, když mi hra spadla při závěrečné animace třetí mise (jedna z nejdelších) - hra se totiž nedá uložit. Což je prvek na jednu stranu neskutečně frustrující, ale na druhou není větší extáze než přejít přes zaminovanou oblast a ruský tank na jeden zátah.

Bohužel hra není obtížná jen díky nemožnosti úkladu, ale i kvůlu AI spolubojovníků, kteří dokážou Rusákům vběhnout do rány a vůbec je to nemrzí. Naštěstí se spolubojovníky musíte spolupracovat snad jen 2x.
Dále stačí jedna rána z blízka z brokovnice a je po vás i při plném zdraví (jako v Mafii) a to nemluvím o poslední misi, která mi nedala spát.

Dodnes je IGI pro mě příjemnou vzpomínkou na nepříjemné chvíle u pc. Moc se mi i líbilo pozorovat hrdinu při určitých činnostech z pohledu třetí osoby a vždy mě pobavil respawn nepřátel v ubikacích se skleněnými okny, skrze které se dali pozorovat...a pak vystřílet kvůli průraznosti kulek :)

Bohužel, druhý IGI mě tak nezaujal...