Ač to může znít paradoxně, tak hra Lineage 2 i přes velmi krátkou dobu, po kterou jsem se jí věnoval, ovlivnila můj herní život i ten reálný. Ten reálný v tom, že zhruba měsíc jsem žil v zajetí jednoho serveru a velice trpěl tím, že jsem přes týden nebyl doma, takže jsem nemohl hrát, což jsem si vynahrazoval hned po návratu do rodného hnízda, ještě jsem ani pořádně nesundal batoh a už jsem se logoval do hry, od které jsem odpadal v neděli pozdě večer (spíš v pondělí brzy ráno). Ten herní je zase až do dnešní doby ovlivněn tím, že mám předsudky vůči MMORPG hrám obecně a tak Lineage 2 i po těch letech zůstává mou jedinou zkušeností s tímhle podivným světem online. Možná to je v jiných hrách jinak, možná ne, zkoumat to nehodlám, první zkušenost ve mě holt zanechala hlubokou stopu.

Takže za prvé. Pocit výjimečnosti a okouzlení byl opravdu silný. Do hry mě (a spoustu dalších lidí) kdysi dávno nalákal někdo na jistém fóru a já si řekl, proč ne. RPG jsem měl rád a tohle mohl být další level. Bohužel moje představy o tom, co se bude dít byl trochu odlišné od reality, ale právě pod vlivem prvního dojmu jsem si to dokázal uvědomit až za cca měsíc hraní. Takže jsem si vytvořil postavu a začal prozkoumávat svět. Od začátku jsem měl výhodu v tom, že jakýkoliv problém jsem mohl ihned konzultovat s někým znalým a díky tomu jsem překonal první zmatené krůčky a dokonce jsem se stal členem jakési gildy. Ze začátku levely přibývaly rychle, občas jsem se k někomu přidal a běhalo se ve víc lidech a hlavně se neustále masakrovaly potvůrky, pro postup na novou proveň. Samozřejmě se také dostavily negativní zkušenosti s některými ne příliš přátelskými hráči, kteří si velmi rádi smlsly na postavě na malé úrovni.

Postupem času se začala dostavovat nuda. Levely už nerostly tak rychle a bylo nutné běhat jak vůl docela dlouho, než padl dostatečný počet potvor, pro zvýšení úrovně. Dokonce jsem splnil asi jeden nebo dva questy, které ale byly naprosto o ničem. Začínal jsem cítit zradu a začal si pokládat otázku, co je na tom kua tak super, že jsou do toho všichni takoví magoři? Do toho mě ještě někdo nutil být v tu a tu hodina tam a tam, protože se bude plnit nějaký gildový úkol nebo co, celou dobu jsem tam běhal jak pablb, podle toho, jaké byly příkazy od těch "zasvěcenějších" a já si uvědomoval, že tohle mě opravdu nebaví. Hrát ve chvíli ne protože chci já, ale protože musím kvůli nějakýmu pošahanýmu úkolu, běhat donekonečna po mapě jak vocas jenom proto, abych získal další level a to by se asi opakovalo do nekonečna. Tak jsem si řekl dost, L2 jsem nemilosrdně smazal a jen litoval těch zabitých dnů a nocí, které jsem u toho proseděl.

Ať se na mě skalní přiznivci hry nezlobí, celé je to pohled člověka, který není příliš multiplayer pozitivní a raději hraje singl, člověka pro kterého tenhle typ her asi není a který tu hru nijak zvlášť nepochopil. Já si dám raději čtyřikrát v podstatě to samé, akorát s jiným prostředím, v podobě singlu v Call of Duty, než bych trávil hodiny v online světě. Mám moc rád klasická RPG, ale tohle, ač se to tomu hraní role v jistém smyslu možná blíží úplně nejvíc, pro mě to, co od RPG očekávám, nesplňuje ani omylem.

Abych jenom "nenadával", tak grafika mi tehdy přišla pěkná a hudbu také.