"Co to jako má bejt, že s tímhle tankem neprojedu ten prkennej barák? - podobné fyzikální skutečnosti by měly dostát větší důležitosti!" Asi podobně rozhořčeně jsem mnohdy komentoval absenci destrukce v některých (čti ve všech) hrách. Bohužel je tato vlastnost ve hrách prakticky nevídaná (nepočítám dělání děr do baráku, odpadávání zdiva, ...) a pokud bych nedostal RF:G asi bych se této vlastnosti ještě dlouho nedočkal.
RF:G je kombinace arkádové - sandboxové akce s partyzánskou příchutí, odehrávající se na Marsu, sázejíc především na destrukci. Co se příběhu týče - stačí Vám totiž asi pět minutek v úvodu hry a záhy bude ihned vědět, že zde bude hrát hlavní roli něco jiného než příběh. Neuděje se ani moc zvratů, což je poměrně škoda. Když si vezmu, že letitý kousek zvaný Freedom Fighters běžel na obdobné myšlence a přesto dokázal v průběhu hraní nabídnout několik příběhových překvapení. Bohužel podobně stroze na mne působí součet hlavních misí, kterých je něco okolo 15+ a to je na sandbox málo! Samozřejmě, že hra nabízí spoustu vedlejších aktivit, jako je povinné ničení nepřátelských budov, opevnění, mostů, skladišť, ... a nebo směsici vedlejších (zelených) úkolů, které se stále opakují (typu šlohni auto, znič támhle to, ubraň tohle, .... Kreativita při tvorbě RF:G nebyla na vysoké úrovni, pochopil bych, kdyby se opakovali vedlejší mise, ale ony i ty hlavní jsou stále na stejné brdo a ještě v malém počtu.
Hra mi vydržela (dle Xfireu) na nějakých 18hodin, což je trošku nadsazené, jelikož jsem v závěru nevěděl, jak se dostat k závěrečným misím v sektoru EOS, pomohla až rada na nějaké mongolské stránce. Takže díky své hlouposti jsem si hru prodloužil o nějakých pět hodin. A na normální úroveň se stane, že některou misi budete opakovat až do frustrace. Graficky se nejedná o žádnou bombu, ale ani o žádnou bídu. Hru bych přijal spíše jako takový „destrukční manuál pro nadšence“.
Btw. Zasazení na Mars mne z počátku iritovalo a stačilo k tomu vidět v útlém věku Total Recall, ale postupem času ve hře jsem zjistil, že to nebude tak horké ;-)
RF:G je kombinace arkádové - sandboxové akce s partyzánskou příchutí, odehrávající se na Marsu, sázejíc především na destrukci. Co se příběhu týče - stačí Vám totiž asi pět minutek v úvodu hry a záhy bude ihned vědět, že zde bude hrát hlavní roli něco jiného než příběh. Neuděje se ani moc zvratů, což je poměrně škoda. Když si vezmu, že letitý kousek zvaný Freedom Fighters běžel na obdobné myšlence a přesto dokázal v průběhu hraní nabídnout několik příběhových překvapení. Bohužel podobně stroze na mne působí součet hlavních misí, kterých je něco okolo 15+ a to je na sandbox málo! Samozřejmě, že hra nabízí spoustu vedlejších aktivit, jako je povinné ničení nepřátelských budov, opevnění, mostů, skladišť, ... a nebo směsici vedlejších (zelených) úkolů, které se stále opakují (typu šlohni auto, znič támhle to, ubraň tohle, .... Kreativita při tvorbě RF:G nebyla na vysoké úrovni, pochopil bych, kdyby se opakovali vedlejší mise, ale ony i ty hlavní jsou stále na stejné brdo a ještě v malém počtu.
Hra mi vydržela (dle Xfireu) na nějakých 18hodin, což je trošku nadsazené, jelikož jsem v závěru nevěděl, jak se dostat k závěrečným misím v sektoru EOS, pomohla až rada na nějaké mongolské stránce. Takže díky své hlouposti jsem si hru prodloužil o nějakých pět hodin. A na normální úroveň se stane, že některou misi budete opakovat až do frustrace. Graficky se nejedná o žádnou bombu, ale ani o žádnou bídu. Hru bych přijal spíše jako takový „destrukční manuál pro nadšence“.
Btw. Zasazení na Mars mne z počátku iritovalo a stačilo k tomu vidět v útlém věku Total Recall, ale postupem času ve hře jsem zjistil, že to nebude tak horké ;-)
Mass Effect 3: Citadel
Pro: sympatický Alex Mason, destrukce, variabilita sektorů, pocit, že jsem vážně na Marsu :-)
Proti: arkádovité, v některých aspektech zdlouhavé, mise jsou takřka totožné, malý počet hlavních misí, ...