Hrubě, ale opravdu hrubě jsem zas něco podcenil. Když jsem slyšel první info o novým Drajvru, chtělo se mi zvracet. Vážně. Nicméně, když se po cca deseti hodinách hraní sotva dobelhám do třetí kapitoly, protože s úpřímnou zálibou plním veškerý vedlejšáky a do toho ještě cpu naprosto regulérní volné projížďky městěm, při nichž se snažím dodržovat dopravní pravidla (!!! - to se mi vážně doposud u žádné hry nestalo), tak si holt musím přiznat, že jsem zase jednou pwned. No a co.

Přitom kdovíjakou motivaci to hrát nemám. Kvůli příběhu tu (ne)čekaně nejsem, ten je opravdu průzračně debilní a ti intelektuálnější z nás jej jistě budou nazývat urážkou zdravého rozumu. Jakmile se ale člověku podaří příběh zazdít do pozadí a ignorovat, zbyde mu celkem hezky zpracované San Francisco jako na dlani, po kterém se projíždí licencované káry, mezi kterými může člověk kdykoliv pomocí shiftu libovolně střídat. Pomocí shiftu, po dosažení tuším třetího levelu, se mimochodem taky dá ultrarychle cestovat po mapě.

Shift, který se mi původně jevil jako neskutečná příšernost a zhovadilost, je opravdu třeba si ošahat vlastníma prackama, protože musím říct, že i takový obyčejný závod je díky němu zábavný na doposud neprozkoumané úrovni. Možná je to laciná a povrchní zábava, ale je to furt zábava. Skvělá. Krom toho zdejší jízdní model je fajn, řídit z pohledu první osoby je větší potěšení, než v jakékoliv jiné hře, kterou jsem hrál, auta vypadají pěkně, a díky zastaralejší celkové grafice je hra velmi benevolentní vůči compjůtru (aniž by to vypadalo jako výstavní kousek z obludária).

Je mi vlastně úplně jedno, jestli to někdy dohraju. Jestli se někdy dopracuju k příběhovému finále a rozuzlení. Příběh je mi u konečníku už teď, já se prostě chci projíždět. A odhaduju, že touha projíždět se právě v tomhle San Franciscu mi vydrží ještě dlouho. Návykovka jak pes.

P.S.: Kristova noho na rožni, mě už se o tý hře i zdálo. FML.