Pro koho psát tento komentář?
Pro potenciálního hráče? Takový nesáhne po hře z osmdesátých let.
Pro staré hráče? Ti všichni tu hru znají.
Pro moderní hráče! Ti si to sice nezahrají, ale dost možná nebudou chápat, proč má ta hra 80 %.
Jako ročník 89' byla tato hra dost možná první hrou, kterou jsem kdy hrál. Jednoduše jsem jí říkal "Formule". Tehdejší počítač neměl dost barev, takže namísto hezkých barev, které uvidíte ve videu, bylo vše červenohnědé.
Když sem si zde pustil video, po tolika letech jsem pocítil závan nostalgie. Dnes hudbu do her nahrávají symfonické orchestry. Dvě jednoduché skladby, které uslyšíte na začátku videa, byly překvapivě dobré. A zážitek ze hry umocňovaly i zvuky při samotném závodu: semafor, zvuk motoru, který se se zvyšující rychlostí zvyšoval, i poněkud improvizovaný zvuk brzd.
Grafika hry byla skvělá i bez odrazu světla či slov jako "anizotropní" nebo "shader". Již jen to, že na pozadí zobrazené hory a tribuny se posouvaly, jak jsem zatáčel. A když se k tomu přidala zpětná zrcátka, v kterých byli vidět vzdalující se soupeři, oči plesaly.
Na začátku nastavení obtížnosti znamenalo rozhodnutí mezi manuální a automatickou převodovkou. Bral jsem tedy vždy automatickou. Poté se nastavil počet kol, který jsem nastavoval na tři, ačkoliv šlo 99. Ale nechtěl jsem jezdit zbytečně dlouho dokola. Poté se přešlo k výběru trati. Osm zemí, osm tratí. Snadno zapamatovatelné a jsou tam dokonce i tunely (jak kritický byl nájezd do nich = tref se nebo skonči). A na závěr na výběr tři formule. Od té doby jsem věděl, že Ferrari je slabé, McLaren nejrychlejší a Williams průměr. Jaké bylo mé překvapení, když jsem později viděl skutečnou F1 a Ferrari se Schumacherem bylo lepší než McLaren. Samozřejmě volba padla na McLaren. Vždyť Ferrari nemělo ani šestou rychlost a McLaren měl nejvyšší ty křivky v grafu.
Tréninkové kolo určovalo pořadí na startu, ale brzy jsem tréninky přeskakoval (pokud jsem zrovna nechtěl překonat rekord trati), přestože to znamenalo start z posledního místa, jelikož v závodu byla má formule rychlejší než vozy soupeřů. Jel jsem pouze tři kola a přesto jsem ve třetím kole již předjížděl poslední závodníky. Takže pokud se nepovedl hladký průjezd kolem nich, tak mi vadili, poněvadž mi kazili čas. [V talkshow Karla Šípa byl, pokud se nemýlím, Erik Janiš, který se zmínil, že hrával "Formule", ale ta hra byla tak naprogramovaná, že ani nešlo prohrát. Karel Šíp reagoval, že asi hrál nějakou špatnou verzi.] Byl jsem tedy pokaždé odsouzen k vítězství a v cíli jsem se mohl potěšit postavičkou, na kterou stříkají šampaňské. Hrál jsem to tedy proto, abych překonal bratrovy rekordy trati. A pouze kvůli těm rekordům jsem to zapínal tolikrát. (A také proto, že tenkrát to byla jedna z velmi mála her, co jsem měl.)
Hru dělají detaily a zde byl pit stop, kam stačilo při závodě zajet a mechanici v animaci vyměnili kola. Pokud jezdec párkrát narazil do soupeřova vozu, rozbil formuli a ve výsledkové listině se zobrazilo DNF. Při manuálním řazení si musel člověk dát pozor, aby nejel na nižší rychlost. Například při startu stačilo držet šipku vpřed než naskočila zelená a křach. DNF. Technicky tedy DNS. Při jízdě mimo asfalt jela formule děsně pomalu, takže pokud jezdec vyletěl z dráhy, mohly mu prsknout nervy, než se dostal zpět na trať.
Dnes bych si to již nezahrál. Hra nemá nic, co by mohla nabídnout. Snad ani z nostalgie by mě nebavila. Těch 80 % je hodnocení té doby. Doby, kdy stačilo jet mezi bílými čárami a člověk se bavil.
Pro potenciálního hráče? Takový nesáhne po hře z osmdesátých let.
Pro staré hráče? Ti všichni tu hru znají.
Pro moderní hráče! Ti si to sice nezahrají, ale dost možná nebudou chápat, proč má ta hra 80 %.
Jako ročník 89' byla tato hra dost možná první hrou, kterou jsem kdy hrál. Jednoduše jsem jí říkal "Formule". Tehdejší počítač neměl dost barev, takže namísto hezkých barev, které uvidíte ve videu, bylo vše červenohnědé.
Když sem si zde pustil video, po tolika letech jsem pocítil závan nostalgie. Dnes hudbu do her nahrávají symfonické orchestry. Dvě jednoduché skladby, které uslyšíte na začátku videa, byly překvapivě dobré. A zážitek ze hry umocňovaly i zvuky při samotném závodu: semafor, zvuk motoru, který se se zvyšující rychlostí zvyšoval, i poněkud improvizovaný zvuk brzd.
Grafika hry byla skvělá i bez odrazu světla či slov jako "anizotropní" nebo "shader". Již jen to, že na pozadí zobrazené hory a tribuny se posouvaly, jak jsem zatáčel. A když se k tomu přidala zpětná zrcátka, v kterých byli vidět vzdalující se soupeři, oči plesaly.
Na začátku nastavení obtížnosti znamenalo rozhodnutí mezi manuální a automatickou převodovkou. Bral jsem tedy vždy automatickou. Poté se nastavil počet kol, který jsem nastavoval na tři, ačkoliv šlo 99. Ale nechtěl jsem jezdit zbytečně dlouho dokola. Poté se přešlo k výběru trati. Osm zemí, osm tratí. Snadno zapamatovatelné a jsou tam dokonce i tunely (jak kritický byl nájezd do nich = tref se nebo skonči). A na závěr na výběr tři formule. Od té doby jsem věděl, že Ferrari je slabé, McLaren nejrychlejší a Williams průměr. Jaké bylo mé překvapení, když jsem později viděl skutečnou F1 a Ferrari se Schumacherem bylo lepší než McLaren. Samozřejmě volba padla na McLaren. Vždyť Ferrari nemělo ani šestou rychlost a McLaren měl nejvyšší ty křivky v grafu.
Tréninkové kolo určovalo pořadí na startu, ale brzy jsem tréninky přeskakoval (pokud jsem zrovna nechtěl překonat rekord trati), přestože to znamenalo start z posledního místa, jelikož v závodu byla má formule rychlejší než vozy soupeřů. Jel jsem pouze tři kola a přesto jsem ve třetím kole již předjížděl poslední závodníky. Takže pokud se nepovedl hladký průjezd kolem nich, tak mi vadili, poněvadž mi kazili čas. [V talkshow Karla Šípa byl, pokud se nemýlím, Erik Janiš, který se zmínil, že hrával "Formule", ale ta hra byla tak naprogramovaná, že ani nešlo prohrát. Karel Šíp reagoval, že asi hrál nějakou špatnou verzi.] Byl jsem tedy pokaždé odsouzen k vítězství a v cíli jsem se mohl potěšit postavičkou, na kterou stříkají šampaňské. Hrál jsem to tedy proto, abych překonal bratrovy rekordy trati. A pouze kvůli těm rekordům jsem to zapínal tolikrát. (A také proto, že tenkrát to byla jedna z velmi mála her, co jsem měl.)
Hru dělají detaily a zde byl pit stop, kam stačilo při závodě zajet a mechanici v animaci vyměnili kola. Pokud jezdec párkrát narazil do soupeřova vozu, rozbil formuli a ve výsledkové listině se zobrazilo DNF. Při manuálním řazení si musel člověk dát pozor, aby nejel na nižší rychlost. Například při startu stačilo držet šipku vpřed než naskočila zelená a křach. DNF. Technicky tedy DNS. Při jízdě mimo asfalt jela formule děsně pomalu, takže pokud jezdec vyletěl z dráhy, mohly mu prsknout nervy, než se dostal zpět na trať.
Dnes bych si to již nezahrál. Hra nemá nic, co by mohla nabídnout. Snad ani z nostalgie by mě nebavila. Těch 80 % je hodnocení té doby. Doby, kdy stačilo jet mezi bílými čárami a člověk se bavil.
Pro: Hratelnost v té době. Nostalgicky mne dostala ta hudba.
Proti: Dnes již pouze nostalgická vzpomínka