Jsem člověk, který vyrůstal na Quake III. Tudíž když jsem se rozhodl zkusit žánr MMORPG, netušil jsem do čeho jdu, nebo na jak dlouho mne to zabaví. Guild Wars 2 nebylo sice moje 1. MMORPG které jsem hrál, ale bavilo mne asi nejvíce.

Jak jsem se ke hře vlastně dostal? No to bylo jednoduché. Byl jsem jednou na rodinné dovolené a tam mi můj bratranec pověděl o hře, kterou údajně hraje, a že bych ji měl začít hrát s ním. Říkal, že ta hra je úžasná, že tam mohu být kým chci atd. Všichni určitě znáte to, když vás chce někdo na něco nabaitit. Takže jsem si řekl, že tu hru zkusím. Zaregistroval jsem, stáhl a další den jsem to zapl.

Moje první pocity ze hry byly velice zajímavé. Bylo mi dáno na výběr mezi několikati rasami. Každá měla mít svou vlastní příběhovou linii a vzhled. Já si vybral jako první rasu lidi. To co následovalo poté mne udivilo. Mohl jsem si vybrat z 9 profesí, z čehoš byla jedna zamčená. Každá měla něco do sebe. Bylo mi doporučeno, ať hraji Warriora. Začal jsem tedy hrát za mou první postavu.

Než jsem se vylevlil na maximální level, trvalo mi to asi 70h. Propracování světa bych započítal jako obrovské + této hry, protože grafické propracování a vytvořený svět na mne zapůsobili neskutečně. Při cestě k maximálnímu levelu jsem prošel Dungeony, PvP-čkem a samosebou grindem. Toto všechno dodává tu pravou atmosféru k této hře. Kolem 50. levelu jsem se dozvěděl o World Bossech. Koukl jsem se na internet na časy, kdy se tito world bossové spawnují, dostal jsem se na místo a byl jsem ohromen. Bylo tam asi 100 lidí, co zabíjeli obrovského draka. Toto jsem nečekal. Poté co drak zemřel, měl jsem pocit, že je má postava opravdu silná. A proto jsem se ještě rychleji snažil, aby byla na maximální úrovni.

A je to tady. Dosáhl jsem maximální úrovně. To co se otevře po dosažení levelu 80 je něco masivního. Ve hře se naráz otevře tolik věcí co můžete dělat, že nevíte co dříve. Můžete se pustit do získávání gearu, do prozkoumávání světa, hraní PvP, hraní WvW, plnění achievementů a mnoho víc. V levelu 80 hra totiž teprve začíná.

Teď bych se chtěl vyjádřit k určitým herním módům.
Začneme tedy s PvE. Pro ty co neví co je PvE, tak je to klasické hraní proti příšerám, plnění dungeonů atd. PvE je hratelné s kamarády. Koho by nebavilo vlézt do dungeonu s partou dalších 4. kamarádů a vyzabíjet tam všechny monstra. Obrovskou částí PvE jsou raidy. Ty jsou ale dostupné pouze s Guild Wars 2: Heart of Thorns a Guild Wars 2: Path of Fire. Bojuje se tam v partě maximálně 10 lidí proti těžkým bossům. Pokud ale jste schopni daného bosse sudnat bez problémů, můžete vyzkoušet tzv. challenge mote, což vám přidá nové mechaniky a více životů bosse.

Ohledně PvP stránky hry tu máme 2 možnosti. PvP, což je klasická řezačka v nejčastěji domination módu, kde se hraje 5v5, a World vs World, zkráceně WvW, což je srovnatelné s Battlegroundy z The Elder Scrolls Online. Je to prakticky WvWvW, protože zde bojují 3 servery proti sobě v obrovských bojích o kontrolní body. Rozhodně doporučuji, protože lépe zpracovaný takový mód asi v jiné hře nenajdete.

A teď ještě rozeberu jednu část PvE o které jsem se ještě nezmínil, a to je Fractals of the Mist, jednoduše fraktály. Je to soubor dungeonů, které jsou udělány na styl GR z Diablo III. Je to velice zábavné, a zároveň vyzívavé, protože když jste na vysokých fraktákech, přibívají vám různá omezení. Také na vyšší fraktály potřebujete tzv. agony rezistance, ktérý vám umožní tyto vysoké fraktály chodit.

Abych to schrnul. Guild Wars 2 má k nabídnutí rozhodně mnoho a ani po 2000 hodinách hraní nebudete mít zdaleka všechno hotovo.

Assassin's Creed Unity. Jedna z nejvice nadejnych her od Ubisoftu. Pri ohlaseni Unity jsem byl velice nadseny, ze vychazi novy dil me oblibene serie. Jeho predchudce, Assassin's Creed IV: Black Flag, ukazal, ze dokazou udelat masterpiece i bez Desmonda, tudiz jsem si myslel, ze toto bude take jeden z takovych. Nasledne prislo datum vydani a po instalaci z DVD-cek jsem si rekl, ze si hru konecne zapnu. Avsak byl zde docela veliky update, ktery prisel hned po vydani. Tak jsem si ho nainstaloval (s mym internetem to trvalo 3h) a zacal jsem hrat.

Prvni dojmy ze hry byly smisene. Mel jsem hru na nejnizsi detaily na pocitaci, ktery mel vetsi vykon, nez byly minimalni pozadavky hry, ale presto se mi hra neskutecne sekala. Protrpel jsem si tutorial ve Versailles, ktery mi zabral asi 2 hodiny a pak jsem hru vypnul s tim ze si ji zahraji, az ji opravi. Trvalo mi 2 roky nez jsem ji rozjel.

Hra mne bavila a hral jsem ji s potesenim. Avsak pote prisla chvile co jsem si ji hodil na Windows 10 a od te doby to slo z kopce. Hra nahodne padala, zasekavala cely PC, bugovala se neskutecne a dokonce se mi nekdy ani nezapla. V tu chvili byla hra nehratelna. Nebyl jsem jediny co hledal na forech hry odpovedi, a take ne jediny, komu ani jedna z rad nefungovala. Rozhodl jsem se, ze si dam zase pauzu od teto hry, ktera trvala az do roku 2019. Tehdy jsem se prihlasil na hru a zjistil, ze si nepamatuji, co se stalo, a tak jsem si resetnul save a zacal od zacatku.

Asi po 25 hodinach byla hra dohrana, ale mne to i pres jeji problemy stale bavilo. Jako problemy jsem myslel samozdreme bugy a ovladani hry. Kdybych mel jmenovat vsechny bugy, na ktere jsem po skoro 5 letech existence hry nasel, popsal bych tak 2x vice radku nez ted. Do ovladani samozdrejmne spadaji okna a logika skoku, kde Arno dokaze skocit 4-metrovy skok, ale pul metrovy mu dela neskutecny problem. Jak ale rikam, toto jsem jim prominul. Ale co nedokazu prominout jsou nedavne udalosti zamerene na rozdavani teto hry zdarma. Po smutenem vyhoreni katedraly Notre Dame v Parizi ji rozdavali zdarma, tudiz dost mych kamaradu hru vlastnilo a diky tomu ze hra obsahovala kooperacni mod, rozhodli jsme se, ze si ho zahrajeme.

Kooperace byl veliky kamen urazu ne kvuli provedeni, ale kvuli serverum. Vetsinou byly servery natolik rozbyte, ze se neslo vubec pripojit k jinym hracum do hry. A kdyz uz jste se pripojili, servery se natolik sekaly, ze jste nemohli nic zabit a po 10 sekundach bezeni po ulici vam to hodilo desynchronizaci, protoze vas pry nekdo zabil. Smutne je to, ze toto je moje zkusenost asi 2 tydny zpatky, co jsem hru hral v kooperaci. Mise se avsak povedly (dle meho nazoru). a hraly se hezky. Ale byl tu jeden a to posledni problem.

Singleplayer mise (mimo pribeovou kampan) byly neskutecne nudne a opakujici se. Nejcasteji to bylo: zajdi tam, ukradni tamto, zabij toho a toho, ubran toho a toho. Zadna poradna vyzva to nebyla. Zadne poradne puzzle v zakladni hre nebylo. Toto mne nastvalo asi nejvice.

Abych to shrnul, muj pozitek ze hry byl smiseny, ale presto jsem si ji docela uzil. Doufam ze Ubisoft uz neudela podobnou chybu s optimalizaci a ze budouci Assassin's Creed, ktere vyjdou budou kvalitni a napriklad budou obsahovat take kooperaci, ktera bude lepe propracovana. Myslim ze teto hre nalezi hezkych 70%.

Tato hra byla, je a bude pro mne jednou z nejlepsich her co jsem kdy hral. Ad jen po strance grafiky ci propracovane mechaniky. Avsak vsechno ma sve mouchy. Napriklad tato hra ma nevyhodu ve spouste DLC obsahu, ktery musite vlastnit aby se vam ve vasem meste mohly objevit prirodni katastrofy (Cities: Skylines - Natural Disasters) a podobne. Tyto veci ostatni mestske strategie maji jiz v zakladu. Pri mem pruchodu, ktery jsem zavrsil nejvyssim stupnem mesta (Megapolis) jsem se velmi bavil. Rozhodne budu hru hrat i nadale :D

Pokud si chcete zahrat hru, kde mate možnost používat temnotu jako svou zbraň, tak tuto hru velice doporučuji. Příběh se mi velmi líbil, i když jsem nehrál předchozí díl. Avšak sklamáním pro mne byl multiplayer. V multiplayeru mne to nebavilo hlavně protože jsem tam už nemohl používat temnotu tak, jako předtím.

Zpracování singleplayeru mne ale ani trochu nezklamalo. Interakce temnoty s Jackiem byla úžasná již v restauraci. Ale nejzajímavější pro mne bylo zhodnotit, zda je Jackie blázen a jeho "dobrodružství" jsou jen výplody jeho fantazie, nebo jsou části z psychiatrického ústavu jen iluzí.

Myslím že této hře náleží pěkných 75%