Hrůza a děs.
Strávil jsem u HOI 2 a jeho různých módů stovky hodin. Rozhodl jsem se zkusit poslední verzi moji top hry, ale jsem zklamaný, otrávený a znechucený.
Hra mi nesedla vůbec v ničem. Jak už po stránce soubojů, tak v celkové přehlednosti.
Strom vývoje je trapný a ubohý, žádné detaily.
Mám být hotový z toho, že si můžu nakonfigurovat svůj vlastní supertančík?
Z toho, že mapa je šíleně detailní a je rozložena na spousty sektorů?
Že mám v zimě bílou zasněženou mapu?
Ne, nesednu si z toho naprdel a jelikož jsem vášnivý hráč strategii, tak tohle je fakt trapas. Nepotřebuji tuny nepřehledného balastu a <->vin.
Já se chci bavit a dobývat, což bylo vychytané ve dvojce, mikromanagement fungoval, tady je to jen trapárna, která řeší naprosté nesmysly.
Jasně, proč by vývojáři měli použít přehledný a vymazlený styl hry ze dvojky, když to můžou vše totálně zkonit ve trojce a pak úplně zabít ve čtverce.
Tahle hra je jedním z největších zklamaní a nezachrání to ani strom národa, který nahrazuje eventy.
Omlouvám se za expresivní výrazy, ale tohle je sračka dělaná jen pro prachy.
A za to, co udělal Paradox Jajjunovi, který jim fakt moc pomohl nejenom v česku, u mě skončili.
Hovada to jsou. Fuj!

Copak by clovek mohl napsat o hre, ktera byla tak silene ocekavana a vsude se ni psalo. Ja jsme tento hype vubec nesledoval. V dobe vydani jsem nevlastnil ani konzoli, ani pocitac, jenz by byl schopny hru rozjet, takze to slo fakt mimo me. Okolnosti se vsak vyvijely necekanym smerem a ja jsem se stal majitelem xbox one s. Tak jsem se rozhodl si jednou Cyberpunk koupit (samozrejme ve velke sleve). Hrani na xbox one s nebyl moc velky zazitek. Hra byla trhana a celkove to nepusobilo moc vesele. Graficky to taky stalo za nic a navic nacitaci casy byly silene, tak jsem se rozhodl pro koupi xbox series s a tam uz zacla jina parada.
Hru jsem napoprve projel za V v muzske podobe a spoustu ukolu jsem vynechal. I tak mi celkovy pribeh prisel velmi zajimavy a nadcasovy. nahrani lidske bytosti, jeji povahy a konecnemu zpracovani a ulozeni na nejake medium mi prijde rozhodne jako hudba budoucnosti. Moralni zasady a pocity at si kazdy ma jake chce, myslenka je to silene desiva Podruhe jsem si Cyberpunk projel za holcici V. Bylo to poprve v zivote, kdy jsem si ve hre dobrovolne zvolil zenu. A nebylo to vubec spatne. Holcici V se dala udelat opravdu hezky a nebyl jsem zadna oskliva rasple. Hru jsem projel na cca 90% (zavody a souboje v ringu me vubec nezaujaly) a jelikoz jsem mel nakonec reputaci i postavu vyskillovanou na 50, tak uz nebyl problem kohokoliv rozsekat kudlankami. Timto se dostavam k futuristickemu zpracovani hry, ktere mi prijde dost realne. Bez nejakych trapnosti a distopickych hoven. Mesto Night City je v nekterych castech opravdu prekrasne. To detailni zpracovani ulicek, zatacek, kdejake blbustky, to je fakt nadhera.
Pak se ale dostanete na smeťák a topite se v pytlech plnych odpadku a cele ty pyramidy bordelu vypadaji nekonecne, ale zaroven do NC zapadaji. Casto jsem se jen kochal temi silenymi detaily celeho mesta. Mohl bych ho furt prochazet dokola a vzdy bych nasel neco noveho. V tomhle je NC neskutecne. Dale bych chtel zminit upgrade, jenz si clovek muze nainstalovat na nebo do tela. Ku prikladu vyse zminene kudlanky bych chtel vlastnit. mit v kazde ruce schovanou jednu vyjizdejici katanu by bylo opravdu paradni, navic pri slozeni nejde tato cepel vubec videt, takze z relativne bezbranneho cloveka se muze stat brutalni sekacek na maso Docela desiva je predstava ocnich implantatu. Nechat si vyriznout oci a nahradit je elektronikou je nepredstavitelna. Tunning tela je ve hre vsak docela nevyuzity a v pozdnich castech hry se jedna uz jen o okrajovou zalezitost. Prestrelky jsou v CP takove prumerne. Pokud narazite na cloveka, ktery vlastni sandevistan, tak je docela problem ho trefit. Jinak jsem se i na ovladaci trefoval docela v pohode a nebyla nouze o kriticke zasahy a nebo headshoty. Nejvice me vsak bavilo hackovani. Slozit partu deseti maestormaku jen pomoci kamer a zkratovani, to jsem v zadne jine hre nezazil a opravdu me to chytlo. Vesmes jsem na vsechny pouzival neustale metody hackovani a delal nepriteli pekny bordel v jeho radach (spoiler spustit kyberpsychozu u toho nejsilnejsiho z party byla opravdu sranda). Bohuzel pribeh je i pres svuj sileny presah zpracovan nestastne a hrac se musi opravdu snazit do nej dostat. Jednotlive mise jsou nesourode a obcas ztraceji na sile. Tvurci nedokazali z tak sileneho potencialu vytriskat vse. Vyzdimali to tak na 60% a pak se vykaslali na vetsi spojitosti. Proste dokoncite misi a tim to hasne. Jo mise to byla skvela, ale mozna vam dojde nejaka sms a nebo telefonat a to je vse. Holt jsem tezko snasel to, ze hra neni stejne dlouha a propletena jako treba Witcher 3. Rozhodne na to mela. Avsak na druhou stranu vyvojare chapu. Lidi jsou dneska tak lini, ze nejsou schopni ani dohrat dlouhou hru, coz me desne sere, ale s masou lobotomiku jedinec nic neudela. Uzavrel bych to asi tim, ze Cyberpunk je skvela hra, mohla byt jestle lepsi, mohla to byt naprosta revoluce, ale i pres silene vychytane detaily zustala tato revoluce stat nekde uprostred a nedokazala dojit do konce. A ze na to diky postave Johnyho, brutalnimu sountracku a propracovanosti mesta mela.
PS: Johny Silvehrhand je fakt frajer!
PSS: To jak utli Jackieho (spolecny pribeh prevypraveny v deseti sekundach) jim nikdy neodpustim!!!

Pred davnymi casy jsem se jako maly kluk dostal ke klasickemu Homeworldu a vubec jsem nerozumnel, o cem hra je. Bylo to zpusobeno mou anglickou negramotnosti a taky urcitou negramotnosti filosofickou. Nebavilo me presouvat se ve vesmiru a cekat nekonecne dlouhou dobu, nez k sobe jednotky doleti a zacne boj. Na deset let zmizel Homeworld z meho zorneho pole a jsem rad, ze se tomu tak stalo.
Pred par lety na me vykouklo vydani prequelu Homeworldu, pribeh z poustni planety Kharak, ktery byl v prvnim Homeworldu shrnuty snad do deseti sekund. Nemel jsem ale pocitac, jenz by hru rozjel. Nyni se mi postestilo si hru zahrat. I kdyz jsem hrani teto delikatesy odkladal dobre dva roky, tak vubec nelituju casu, ktery mezitim utekl, jelikoz se moje anglictina rapidne zlepsila (cestinu jsem do teto hry nenasel) a i po strance dusevni vyspelosti jsem se posunul o kus dale.
Hra zacina celkem nevinne prvni misi, v niz vyjedete s “poustni letadlovou lodi” do neznama. V celku se nic moc nedozvite, jen je jasne, ze v prostoru nekonecneho pisku na vas ceka desne horko, pisek a parta fanatiku, kteri maji lepsi techniku, vice informaci a nekonecnou chut chcipnout. I vase “poustni letadlova lod” stoji docela zaprd. Jednotky vytvari jen zakladni a sama toho moc nezmuze. Takze ve srovnani jsou prvni mise o dost tezsi nez ty posledni.
Cim vice se prokousavate dale silenym poustnim nekonecnem, tim vice si vylepsujete vasi lod a ziskavate lepsi jednotky, muzete vice zatizit reaktor lodi a z pomaleho poustniho nekonecna se stava zbesila jizda.
Nepratele jsou vcelku tupí, ale umi dobre zatopit, jelikoz jsou desne brutalni a utoci v nekonecnych vlnach. Holt neutuchajici skvadra sebevrazednych nomadu nezna slitovani. A diky zacatku Homeworld 1 chapu, proc se vsichni tak obetave obetovali. Vyjmecne, tentokrat ti “zli” meli pravdu.
Cloveku odkojenem na C&C, Company of heroes a jinych realtime strategiich by hra nemela delat vetsi problemy a v poslednich misich si bude uzivat brutalni nadrazenost a silu. Avsak pouze pokud poctive sbira vsechny artefakty. Potom se z famozni Kapisi stane neporazitelny poustni korab.
Pribeh je podavan po troskach a jednoduse. Diky skvele hudbe, ktera se dobre posloucha i sama o sobe, je dej silene strhujici a i moje zena sedici v pokoji vedle, mela ze sountracku husi kuzi. Pro uplne pochopeni deje vsak doporucuji studium celeho Homeworld universa. Pak vse dava smysl a stoji to za ten cas a namahu to hrat a precist si to.
Za me 100%. Staci jen hory pisku, skvela hudba a nekonecny roadtrip muze zacit.
Prijde mi az neuveritelne, ze staci par map s piskem, dunami a zbytky starych kosmickych lodi a vytvorite takovou atmosferu, ze by se napeti dalo krajet. Plus k tomu pripojite uzasny soundtrack.
Tahle hra funguje a nepotrebuje ani zadne super graficke pozlatko. V jednoduchosti je krasa.
PS: proc mam pocit, ze tohle nas jednou ceka, ze je to takova programovaci sonda z budoucnosti. Pokud budeme chtit zachovat nasi exitstenci, tak si tohle budeme muset prozit.
PS2: tri jednotky obrnencu se mnou projely vsech trinact misi. Tomu rikam srdcovka! Capt. Raab Nabaal forever.

Nemuzu jinak a musim pridelit teto hre i psany komentar, jelikoz by ode me bylo velmi nefer komentovat hry, jenz jsem hral jen zlomek casu oproti teto silenosti.
Hru jsem sehnal kdysi ve videopujcovne. Meli tam tak 3 hry, takze vyber byl fakt obrovsky.
Po nekonecne instalaci jsem se konecne dockal a zacalo dobroduzstvi, ktere bylo v prvni rade hrozne divne.
Na zemi spadl meteorit a z krateru se zacali lihnout mimozemstani, vubec ne podobni Alienovi, tedy alespon jeho prvnimu, oblicej znasilnovacimu stadiu. Tahle potovora se vsak nerodila z bricha a nelkladla do obeti sve dalsi ja. Tenhle previt se zapichl cloveku do patere a ovladal jej skrz ni. Ale jinak vypadala, skakala a rodila se z vajicka uplne stejne, jak facehugger, coz nebylo moc originalni.
Vy jste dostali rozkaz s partakem zjistit, co se tam sakra stalo s tim meteoritem. Partak byl docela v pohode a ovladani pres F klavesy bylo docela vychytane. Dalo se taky prepinat mezi vojaky, tim padem se daly vytvaret pasti apod. Pak se tam objevovali jeste obrovsti skorpioni, jako hlidaci lihni a bojovnici. Plivali kyselinu a nebo utocili svymy obrovskymi klepety. Kontakt s nimi vsak nebyl moc casty a vetsinou jste bojovali s priblizne deseti vojaky, ktere jako kdyby koordinoval.
Vojaci byli docela pitomi, ale meli fakt skvely cuch na to me lokalizovat a dokazali se trefit samopalem na kilometry daleko. Od vojaku se da velmi lehce prejit k tematu chyb ve hre, kterych tam bylo opravdu pozehnane, ale ja to ve svych 13ti letech opravdu neresil. Obcas se popadl nekdo do zeme, nebo partak vystrilel vsechny naboje do zdi. Proste hovadiny, ktere se daly obejit a zas tak moc nekazily hru.
Nejlepsi byla ma cele hre druha mise, na kterou navazovala treti, ctvrta a pata mise. Proniknout do objektu, zjistit co se tam stalo, zachranit vedce a utect z tama. Skvela akce a napeti. I tank jsem musel znicit.
Dalsi mise uz byly trochu vopruz a docela site horkou jehlou. I kdyz posledni mise nebyla spatna, ale byla hrozne tezka.
I pres svoji velkou narocnost, hlavne diky super vojakum, jsem hru dohral.
Jedno vim ale jiste, uz bych si ji znova nezahral. Avsak kdyz jsem byl maly, tak jsem ji paril furt dokola. Ostatne, nemel jsem nic jineho na hrani, tak co mi zbyvalo.
Ps: kvuli odlesku z monitoru jsem nemohl hrat nikdy nocni mise, videl jsem tam uplne kulove ;)

Pro me, jako milovnika oldies her je kazda novejsi hra, kterou si muzu zahrat, graficky narez, avsak vlastne zadna se nemuze obsahem rovnat kvalitnim starym hram. Dneska je to vse jen o vybusich, grafice a povrchnosti. Takovy odraz dnesni doby. Nic nema sveho ducha. Kvalitni hry, filmy, hudba apod jsou dneska uz tezce nedostatkove zbozi, proto je potreba si tech povedenych veci nejvic vazit. A vetrelec si zaslouzi tu nejvyssi poctu.
Prvnich par chvil jsem se citil na Sevastopolu (nazev stanice je naprosto trefny a dodava na desivosti) velmi neprijmene. Nikde nikdo, nic nefungovalo, vsechno rozbite, vybydlene. Mam pocit, ze jsem obcas ucitil i ten zatuchly kovovy smrad, jenz tam vsude musel byt. Naprosty vrchol nestesti vsak prisel hned pri prvnim kontaktu s lidma. Cekal jsem kamose, spolupraci a oni misto toho po me zacnou strilet. Amanda ma u sebe jen vzlykani, sproste slova a nesmirnou chut ze Sevastopolu dostat informace a zmizet. Presne v tomhle okamziku jsem hru vypnul. Nevedel jsem jak pokracovat. (Tady musim uvest, ze jsem v zivote nehral zadnou stealth hru, ani Hitmana, ani nic jineho, proste jen klasicke strilecky, RPG nebo RTS. Stealth pohyb mi nikdy ve hrach moc nesel, nedokazal jsem se vcitit do situace a vzdy me dostali a nebo jsem se musel prostrilet).
Alien isolation tak bylo moje stealth poprve. Hru jsem po prvnim soku vypnul a tyden jsem ji nechal u ledu. A kdyz ja ulozim hru k ledu, tak vetsinou zmrzne a uz se k ni nevratim (viz Mass Effect, ktery me nikdy nechytnul, po hraci pauze jsem na nej uplne zapomnel) Ale alien mi furt lezel v hlave. Bylo mi trosku lito sympaticke Amandy, ktera je v podstate jen obycejna inzenyrka, co chce poznat osud sve matky, a ktera uvizla na te hrozne stanici.
Tak jsem hru rozehral znova. Pri trose pile se mi darilo se pred lidma se stihomanem schovavat a vlastne jsem vubec nemusel vrazdit, coz byl dost fajn pocit. At si kazdej jede to svoje, stejne jsou hlucni a vetrelec ma ocividne rad klid, jinak by kvuli hluku furt nezabijel, takze je brzy ceka pusinka od pana mimozemstana.
Za par chvil jsem se seznamil s fantomasem alias Joem. Syntetici se na Sevastopolu vyrabi, ale ze by se jednalo o nejakou extra kvalitu, se rict neda. Mit doma takovyho gumovyho zmetka, jenz by se mnou hovoril ve trech vetach, a kdyz se nasral, tak mel cervene oci a mel chut me skrtit? Myslim, ze si rad umyju to nadobi sam a bez Joea se obejdu. Proto se neni cemu divit, ale Sevastopol se rozpada a je tezce v minusu. Joeove se bohuzel nepovedli.
Stale se vsak nedelo nic hrozneho. Obcas se proplizit pres Joea nebo nejakeho blazna mi nedalo moc zabrat, i kdyz jsem takovy amater. A kdyz uz me videli, tak jsem je umlatil, zastrelil nebo jim utekl a schoval se do skrine.
Pohoda vsak presla hned, kdyz jsme se seznamili s vetrelcem. Prvni scena, kdy se potkate je fakt super a bylo vzrusujici si ho prohlednout. Jeho dupani a syceni mi zni v hlave doted.
Dokud neziskate plamenomet, trubicovou bombu nebo molotov, tak se musite neustale schovavat. Takze misi, ktera by svoji rozlehlosti zabrala max deset minut, jsem mel hotovou za dve hodiny. Taktika ze skrinky, do skrinky a nasledne pod stul fungovala, ale mel jsem strach z pod toho stolu vylezt. I kdyz mi detektor pohybu ukazoval, ze je vetrelec hodne daleko, tak jsem proste nedokazal vyjit ven z ukrytu a pokracovat, protoze byl sice daleko, ale stale neodesel. Takovy strach jsem v jine hre nezazil. Vylezl jsem a nez jsem se zorientoval, uz zacal rvat detektor, ze se ke me mazel velmi rychle blizi. A tak to bylo furt dokola. Casem se mi povedlo vetrelce uspesne mast a navadet ho na slepou stopu, ale ne vzdy jsem z toho unikl zivy, bez diry v hlave.
Ted bych trosku odbocil, jelikoz jsem si prochazel diskuze na netu a spouste lidem vadilo, ze vetrelec podvadi, ze je moc rychly, a ze je hned vycmucha. Chci se zastat tvurcu hry, protoze vetrelec, jak ho prezentovali v teto hre, splnuje presne me ocekavani od umele vytvoreneho parazita, jenz si upravi DNA sve obeti do brutalne vrazedne podoby. Oproti tomu vsechny AvP pusobi jako trapna nahrazka. Tady ukazuje vetrelec svuj potencial na maximum a takovy by mel byt i standard. To, ze me vetrelec vycmucha i v zavrene skrini, jen ukazuje jeho fyzickou nadrazenost. Jeho nesmrtelnost, je sice otrava, ale na druhou stranu si myslim, ze ani ja bych nedokazal zastrelit nebo nejak jinak zlikvidovat tvora, ktery vypada, jako kdyby byl lehce obrneny, ma pres dva metry, dupe jako kdyby mel pul tuny a kdyz dycha, tak se z nej vali cerny dym a litry slin. A uz vubec to nemuze dokazat mala, krehka zena, ktera ma problem utahnout kdejaky sroub. Ne tenhle tvor neni urceny na to, aby umiral po strele do hlavy, nemuze umrit, kdyz ho popalite plamenometem. On se maximalne jeste vice nasere. Je urceny k zabijeni a zabijeni ho bavi. (Ostatne na me vzdy pusobilo, ze se vetrelec smeje, kdyz mi jde vykousnout mozek z hlavy) Ja jsem byl s podobou a silou vetrelce velmi spokojeny. Nedal mi jinou moznost, nez ho respektovat a naucit se ho zblbnout a trochu i ovladat.
Mise v lekarskem centru apod jsem procházel s extremni opatrnosti. Nakonec jsem se, zpoceny vice jak samotna Amanda, z nejvetsiho pekla dostal. Po ziskani plamenometu jsem se stale bal a schovaval, avsak casto jsem vetrelce trochu pripekl. Samozrejme, ze jsem ho pripikal moc a nasledne jsem se musel zase dlouho plazit, protoze naboju a paliva je ve hre tak malo, ze se ho vyplati vlastne vubec nepouzivat.
Nebudu uz dale vytahovat do detaily deje, at nevytvarim zbytecne spoilery. Je tu vsak jeste par veci, ktere stoji za zminku.
Za prve to jsou save pointy. Jak jsem si zvykl z falloutu NV na ten klidny pocit pri zmacknuti F5. Tady jsem musel i pul hodky cekat, dokud se ta otravna, udupana potvora neztrati a ja si budu moct konecne ulozit hru. Nastesti se mi vzdy povedlo si hru ulozit, aniz by me nekdo sezral, jen jednou me nachytal fantomas Joe a zacal me skrtit s prupovidkou, ze jsem pry jen hystericky. Do jeho gumove hlavy se dobre busilo a narozdil od vetrelce se da docela lehce spacifikovat. strelit joea do hlavy hrebikem z handmade pusky je fakt lahoda)
Za druhe je to extremni propracovanost prostredi, jde videt, ze si s tim dali autori fakt praci. Sice se nemuzete niceho dotknout, ale ono se staci jen divat. A scenerie s rozpadajici se lodi a vesmirem v pozadi je fakt dechberouci. Kdyz byla moznost, tak jsem se jen tak dival ven z okna a kochal se.
Za treti je to celkove atmosfera, vetrelec, ktery neni (az na par okamziku) naskriptovany a mel jsem fakt pocit, ze me hleda, lovi, nasira se, ze me neulovil apod, delka hry, ktera je na dnesni dobu fakt nekonecna (jasne, ja vyrustal se supermariem a vyzaduju, at mi hra zabere minimalne tyden kvatniho hrani a pokud hru aspon jednou neprokleji za jeji desnou delku, tak je to pro me jen trapne demo). Byl jsem stastny, kdyz se vsechno jen komplikovalo, sralo, nicilo a hlavne nic nefungovalo tak jak ma a i pres uzasny skill Amandy se rozpad stanice nedal zastavit. Ostatne, na rozpadajici se vesmirne stanici nemuze byt nic v poradku. To by bylo divne.
Tohle byla moje prvni a posledni stealth hra, kterou jsem kdy hral. Radim mezi svoje top ten a dekuji autorum, ze i pres tak maly prodej hru udelali, neodbyli, natahli jak nejvic to slo a hlavne, ze jsem se fakt sakra bal. (Narozdil od nejake Amnesie nebo penumbry, ktere mi prisly spise k smichu, jako fakt jsem se nemohl bat, mozna kdyby mi bylo pet let).Moc jsem se bal, mel jsem husi kuzi, potil se jak prase a hlavne jsem chtel z tama uz konecne vypadnout. Coz se nakonec povede uplne doslovne :D snad to s Amandou dopadlo dobre ;)

Neda mi to a musim tuto hru okomentovat jeste pred dohranim. Gta v je to, co jsem ocekaval od Mafie 2, The Saboteur a vsech mestskych akcich, ktere byly sice skvele, ale byly desne sterilni, bez zivota. Po pul hodce hrani me nuda a sed ve meste pohltila a ja musel hru znudeny vypnout. Tohle se mi u gta v nikdy nestalo. Nahodne situace kdyz na stavbe spadne na typka z jerabu par tun trubek a on se diky nim nemuze dostat z auta, muzete ho bud zacharanit, nebo se divat, jak pomalu chcipne, nebo kdyz s Trevorem vezete hodne nadrzeny parecek do hotelu a oni to proste nevydrzi a zacnou soustat na zadnim sedadle me dostavaly do kolen. Mesto funkcni, obcas prehnane reakce ridicu bych mozna trosku zkrotil, ale nebyl jsem v USA a nedivil bych se, kdyby byli doopravdy tak silene afektovani. Uz neni tak jednoduche nekomu jen tak ukrast zaparkovane auto, kdyz u kary stoji, tak vas bud sejme a nebo za vami bude aspon utikat. Mise jsou ruznorode, vtipne, extremni a nikdy jsem se u nich nenudil je mi jasne, ze kdyz Franklin odtlaci sve obrnene kamarady v bagru, tak ze by ho sejmuli jako prvniho, navic tri tanky by si bagr podaly jak nic, ale clovek nesmi byt hnidopich.
To by bylo asi dost o hre jako takove, je dokonala a myslim, ze ji nikdo neprekona. Az bude Gta VR tak to bude lepsi, ale tohle je vrchol dokonalosti pro klasicke hrani.
Avsak to nejlepsi jsem jeste nezminil. Hrani za tri postavy. Jasne, obcas vznika chaos a ja nevim, za koho hrat jako prvni a nebo se ve spravny okamzik prepnout, ale tahle metoda hrani me fakt moc bavila. Nejlepsi je, ze postavy necekaji na miste, az se na ne prepnete, ale zijou si svuj zivot. (Michael snad furt chrape, Trevor zase vybira popelnice nebo nekde zvraci/sere a Franklina vetsinou najdeme pred obchodem s ganjou a nebo jak si hraje se svym psiskem.) Na tohle jsem cucel s otevrnou pusou a ptal se, proc to tak neslo udelat uz drive. Cely pribeh tim dostava uplne jiny rozmer, sice je to beckovej sranec, ale videt ho z pohledu tri uplne odlisnych typku. Nejradeji jsem hral za Michaela, byl v pohode, trosku rapl, svoji povahou se mi nejvic podobal. Franklin je nudnej prcek, ale dobrej kamos, ale jako beloch nerad hraju za cernochy (neni to nic rasistickeho, jen se pri hrani za cernocha necitim ve sve "kuzi") no a Trevor je prase, hovado, hnusak, uchyl, vrazdici masina, psychickej upir a ten nejlepsi kamos, kteryho chces mit na svoji strane, jinak te znasilni a tvoji mrvolu pohodi na dalnici, bez ohledu na to jestli si chlap nebo zena.
Je skoda, ze ve hre nejsou licencovana auta, ale za zkostnatelost a priposranost automobilovych znacek autori nemuzou (jasne, hra by musela stat desetkrat tolik, protoze za znacku se plati), ale to neni nic, co by nevyresil nejakej sikovnej mod.
Dale je potreba zminit televizni porady, internet, zvirata ve volne prirode (mam doma tri kocky, dve z nich jsou zachranene potvory, co desne zlobi, takze jsem se specializoval na prejizdeni kocek ve hre, pusobilo to jako balzam na moji kockami znasilnenou dusi), velikost a ruznorodost mapy a nevim, co bych jeste zminil. Vse je super, zapada do sebe, bavi to a pritom to stale pusobi komicky, jak na me vzdy GTA serie pusobila.
Takze pokud jste to docetli az sem, tak jste sracky, co ctou vylevy neznameho pisalka, misto abyste si sli zahrat nejpromakanejsi, nejzabavnejsi a nejvic ujetou hru, jaka spatrila svetlo sveta.

Prvni DLC, jenz jsem dopodrobna dohral v Fallout New Vegas.
Cely dej se toci okolo kmenovych boju. Pribeh neni nijak strhujici a pokud Vam vadi questy ve stylu "zachran mlade bighornera" nebo "odstraneni pasti na medvedy z mostu", tak Vas DLC bavit nebude. Nejsou to totiz zadne svetaborne ukoly, ale v jednoduchem prostredi nemuzete cekat zadne zazraky.
Zion je krasne udelany a i kdyz muze cela oblast pusobit trosku stereotypne. Jde o narodni park, takze zde zadne hi-tec veci nenajdete. Me osobne to vubec nevadilo.
Vrchol celeho DLC je vsak pribeh prezivsiho Randalla Clarka. Na nerozbitnych terminalech najdete postupne cely jeho pribeh od prvniho prichodu do Zionu a uteku pred atomovou apokalypsou, az po jeho zabijeni ghoulu, kanibalu a jeho poslednich okamziku. Kez by takovych pribehu bylo v celem Falloutu new vegas vice. Jeho sugestivni zpracovani hodne pripominalo pribehy z F1 a F2 a donutilo me najit jeho terminaly jako uplne prvni vec, co jsem v tomto DLC udelal.
Nemuzu proti tomuto DLC rict cokoliv spatneho. Okoli me pohltilo, bavilo a i kdyz je Joshua Graham trosku komicky, jelikoz vypada jak mumie (kde sakra bere kazdy den nove a vycistene face), tak mi jeho reseni problemu bylo blizke. Pred zlem se totiz neda donekonecna utikat a obcas je potreba aby mu dobro nakopalo zadek.

Jak moc jsem se tesil na tuhle hru, tak moc jsem byl z jejiho odehrani zklamany.
Odkojeny na C&C seriich jsem se tesil na poradnou rezbu. Dostala se ke me slatanina, ve ktere s peti branicimi tanky porazite celou utocici armadu.
Kdyz zacne souboj, tak se v tom chaosu neda orientovat, ale vy se v nem ani orientovat nemusite, vase nesmrtelne jednotky vse vyresi.
Lokace jsou vetsinou nekde na poli, v lese a kdyz se dostanete do mesta, tak je to spise nejaka vesnicka.
Grafika je super, ale obsah je nudnej. Pribeh nic moc nerika.
Ale abych jen nenadaval, prvni mise za Sovety v Berline je fakt epicka. Skoda, ze se takovych misi neobjevuje ve hre vice.

Jako mali kluci jsme zboznovali Mafiu 1 a Tommyho. Autorum se tehda povedlo vystihnout charakterniho mafiana. Byl cestny, nezabijel zeny a hlavne byl dobrej kamos. Jenze cloveku neni navzdy patnact a naivni pohled na svet se casem take rozpusti v nalevu zkusenosti. Tommy by pro me dnes byl jen mafian, kterej je sice cestny, ale trosku mu chybely koule. Vito je v tomto uplny opak.
Sice mi Mafia 2 dlouhou dobu nesedela, nemohl jsem si zvyknout na osekane mesto a pribeh. Jde opravdu hodne videt, ze spousta obsahu byla vyskrtnuta (nadzemka, taxiky, blinkry, manualni razeni). Postupem casu jsem se vsak dokazal do Vita vice vzit jak do Tommyho. Jde hlavne o to, ze Vito je mafian, tak jak jsem si ho vzdy predstavoval (pokud bych byl nekdy mafianem, tak asi jenom jako Vito). Je nelitostny, cynicky, ale nadruhou stranu slusne vychovany a taky nezabiji zeny. Neni tak zbesile naivni, jako hrdina prvniho dilu a taky si projde daleko vetsim peklem (mise ve vezeni je opravdu dobre zmaknuta).
Co se tyce kamosu, tak Joe je sice slaba nahrazka za Paulieho (ten byl bezkonkurencni a Petr Rychly ma fakt skvely hlas), ale i tak ma praseci Joe neco do sebe a nevadi, ze ho dabuje Homer. Hlavne je to uplny protiklad Vita, diky tomu vznika dost vtipnych scen. Joe je proste fajn hovadak. Henry a ti dalsi na me zadny dojem neudelali, jelikoz toho s nema moc nezazijeme.
Auta jsou ve hre na stejne vysoke urovni, jako v jednicce. Jizda je opravdu rozkos a k uplnemu orgasmu chybely uz vyse zminene blinkry, ovladani svetel a manualni razeni. Ale i tak je jizdni model opravdu zazitek. Oproti takovemu The Saboteur, ve kterem jsou vsechny auta stejne, je fakt o co stat.
Celkove hodnoceni bych kvuli osekanosti videl na 80%, avsak povedlo se mi najit par modu na nexus.com a ty udelaly z hry naprosty klenot. Mod ktery upravuje svetla, diky cemuz je ve dne opravdu vse dobre videt a v noci je tma jak v pytli je velmi prijemnou upravou. Nasledne par dalsich, upravujicich free ride, grafiku v celem meste a podobne, mohu jen doporucit.
Mafiu 2 musim po dlouhe dobe hrani hodnotit opravdu vysoko. Sice je bez modu nemastna a neslana, ale kdyz si clovek da couda, tak se stane z projizdky mestem opravdu prijemna vec.

Vzdy jsem mel rad strategicke hry. Za mlada jsem stravil hodne casu u C&C serie. Stale to vsak nebylo ono. Nechtel jsem rozhodovat jenom bitvy, ale touzil jsem mit pod kontrolou cely stat, strategii bitev a budoucnost naroda. Od realtime strategii jsem presel k prvni tahovce. Tehda to byla hra Making History: The Calm & The Storm (Gold Edition), avsak pocit dobyvani sveta byl stale neuspokojivy, herni mechanismy nebyly tak dokonale. Jednoho dne jsem vsak narazil na HOI 2 complete a mel jsem pocit, ze jsem nasel tu pravou hru pro uspokojeni mych dobyvatelskych obsesi.
Mikromanagement, kteremu jsem dlouho nerozumnel me z pocatku desne rozciloval, ale ono se za SSSR toho moc pokazit neda, takze jsme spolecne s Pepkem Stalinem dostavali tezky klepec od Dolfuse. Jednoho dne se vsak rozsvitila ruda hvezda nad Kremlem a sileneho Dolfuse i s jeho Valkyrama udupali moji Ivani. A nepotrebovali jsme k tomu ani spojence z USA. Ti od nas nasledne dostali par pozdravu v podobe ICBM s hezkym hydrogenovym bonbonkem uvnitr. Po pul roce hrani (musim chodit do prace a starat se o rodinu, takze si mohu strategicke orgie uzivat jen nekolik hodin tydne) prede mnou padl cely svet na kolena a ja se tak stal vladcem noveho, socialistickeho raje.
Okusil jsem i hrani za ostatni staty, ale nasledne se mi povedlo rozjet mod Kaiserreich. Jakozto fanaticky slovan jsem to rozjel zase za Rusko. A zase jsem za par mesicu urcoval chod sveta.
Ostatne bych se neustale opakoval. Hra se nemuze nikdy ohrat, vzdy muzete historii psat jinak a vzdy je to velka zabava. A co chybi na grafice dokresli vlastni fantazie. Skoda jen, ze pokracovani teto uzasne hry uz neni tak dechberouci, prekopat dokonaly herni mikromanagement mohlo napadnout jen vola.
PS: nyni mam rozehranou velepsenou verzi Darkest Hour: A Hearts of Iron Game a musim rict, ze tohle je ta nejlepsi hra, co jsem kdy hral!