Xenoblade Chronicles je pro Nintendo velmi zajímavých titulem. Jde o jednu z nejlépe vypadajících her na Wii, která na sklonku životnosti této konzole ukázala, čeho je vlastně schopná. Pozdější předělávka na 3DS se zase stala hlavním selling-pointem vylepšené verze tohoto kapesního handheldu. Je až neuvěřitelné, že se tvůrcům podařilo takto rozsáhlé RPG vměstnat do kapesní konzole, aniž by nějak výrazně utrpěla grafika hry.
Technická stránka hry je jedna věc, ale Xenoblade jako hra jako taková? Popravdě, z počátku se patrně budete do hry nutit - soubojový systém je až nezvykle jednoduchý a postavy ani samotný svět nepatří mezi to nejsympatičtější, co jste viděli. Ale dejte tomu šanci - svět začne dávat čím dál větší smysl a to nejdůležitější - souboje se po pár hodinách změní v něco mnohem zajímavějšího.
Xenoblade Chronicles zraje jako víno a s každou nově objevenou lokací vás hra baví víc a víc. Po dohrání pak nejspíš dáte za pravdu nejednomu recenzentovi v tom, že Xenoblade je jedním z nejlepších japonských RPG všech dob.

Life is Strange mě dlouho míjela. Ne snad, že bych neměl rád adventury, ale tak nějak jsem si ji zaškatulkoval jako "pokus o napodobení úspěšného formátu Telltalu". Jaká to chyba! Ano, hra jakoby z oka vypadla epizodickým filmovým hrám od Telltalu, ovšem chlapcům z DONTNODU se podařilo něco nevídaného - na první pokus porazili Telltale na jejich vlastním hřišti. Přitom z počátku to tak ani nemusí působit - děj začíná dosti komorně. V první epizodě se spíše jen lajnuje hřiště, ale už od počátku je cítit, že tady by mohlo být něco víc.
Příběh postupem času nabírá grády a na konci hry se dostavuje neodbytný pocit, že po 21 letech hraní jsem právě narazil na asi ten nejlepší příběh, který jsem ve hrách viděl. K tomu si připočtěte příjemnou grafiku a jeden z nejlepších soundtracků, jaký jste slyšeli, a vyjde vám z toho jedna z nejlepších her, po které můžete sáhnout

Málokdy se stane, že by jeden konkrétní herní mechanismus byl natolik nosný, aby vydal na celou samostatnou hru. V případě Captain Toad to však platí bezzbytku. Původní myšlenka se od levelů v 3D World nějak zásadně neliší (nově sbíráte diamanty a hvězdu na konci levelu, ale to není nic zásadního).
Hra dobře odsýpá, obtížnost by možná mohla být o něco vyšší. Většinou není problém level udělat na plný počet diamantů napoprvé.
Co člověka rozhodně zarazí, je způsob, jakým jsou rozloženy levely - k dispozici jsou 3 "knihy" levelů. Menší infarkt člověku, který toto neví, patrně způsobí fakt, že po každé knize následující klasické titulky, takže máte chvíli pocit, že jste hru prošli za nějaké 3 hodinky, což vzhledem k ceně rozhodně nepotěší. Naštěstí na konci titulků, zjistíte, že ve skutečnosti jste teprve asi ve čtvrtině hry.
Za mě osobně je Captain Toad určitě hrou, které handheld svědčí mnohem více než stolní konzole. Koncept krátkých (cca 5minutových) levelů je jako dělaný do vlaku nebo jiného dopravního prostředku.