The Abbey (u nás pod názvem Hříšné opatství) je klasická kreslená point-and-click adventura se všemi žánrovými klady i zápory, inspirující se románem Umberta Eca Jméno Růže.
Hra se odehrává v temném středověku na zapadlém opatství uprostřed hor, kam přijíždí mnich Leonardo z Toleda, bývalý poradce královského dvora, se svým učedníkem Brunem vyšetřit události "nehody", při které zemřel jeden ze zdejších mnichů. Během vyšetřování postupně v krátkém časovém sledu dochází k dalším "nehodám" a mnichů je stále méně... Vaším a samozřejmě Leonardovým úkolem je zjistit, kdo za tím vším stojí.
The Abbey se může kromě středověké detektivní zápletky pochlubit také ručně kreslenou "cartoonovou" grafikou, díky které (a spoustě dlouhých animací) vypadá prakticky stejně jako klasické animované filmy.
@Red (23.10.2024 00:18): No a to je ono. Každej tu laťku má nastavenou někde jinde. Já nejsem žádný intelektuál, ale v zásadě komerčák v muzice, ve filmech, ve hrách a v podstatě i v těch knihách. Mám rád svižný, nebo silný děj, nezáleží na tom zda je to akční film, nebo drama poháněné silným příběhem, postavami a solidními herci. Filozofování, hloubání, zdlouhavé okecávání a podobné věci mě prostě víceméně nudí.
Jinak historii také miluji, spíše právě ty fakta, to je kolikrát zajímavější než kdejaký román či film. A také historické filmy, nejen ty akčnější typu Statečné srdce či Gladiátor (komplet vycucané z prstu ale čert to vem), ale i dramata typu Člověk pro každé počasí, Tisíc dnů s Annou, Barry Lyndon nebo staré sandálovky. Jen u načinčaných melodramat typu Pýcha a předsudek / Rozum a cit rostu a u Shakespeara kde na jednoduchý děj připadá tuna zbytečného žvanění ještě více.
Jinak teda ale souhlasím s tím, že mě spíše zajímá jak se tehdy skutečně žilo. Ale myslím, že bez stroje času se to stejně nedovíme :) Psaná historie se mění, upravuje v závislosti na to kdo to píše, jak je to vše vnímané s ostupem, často se překrucuje a i pokud ne, tak kolik skutečného života může zachytit s ostupem staletí? Zlomky procent... PS co se týče reálného středověku jak se tehdy mohlo žít tak mě hodně přesvědčil starý film z roku 1971 Poslední úkolí.
Andrej Rublev no chápu... cokoliv ruského jde tak absolutně mimo mě, že bych si dal radši toho knižního Shakespeara, než něco ruského :) A když se vrátím k tomu Eccovi, tak prostě už vím co mě baví, co ne a jsem na sto procent jistý, že bych podobný román neocenil, protože filozofování mě nebaví a k nábožnství mám celkem odpor... k filmu se někdy zkusím vrátit.
Jinak historii také miluji, spíše právě ty fakta, to je kolikrát zajímavější než kdejaký román či film. A také historické filmy, nejen ty akčnější typu Statečné srdce či Gladiátor (komplet vycucané z prstu ale čert to vem), ale i dramata typu Člověk pro každé počasí, Tisíc dnů s Annou, Barry Lyndon nebo staré sandálovky. Jen u načinčaných melodramat typu Pýcha a předsudek / Rozum a cit rostu a u Shakespeara kde na jednoduchý děj připadá tuna zbytečného žvanění ještě více.
Jinak teda ale souhlasím s tím, že mě spíše zajímá jak se tehdy skutečně žilo. Ale myslím, že bez stroje času se to stejně nedovíme :) Psaná historie se mění, upravuje v závislosti na to kdo to píše, jak je to vše vnímané s ostupem, často se překrucuje a i pokud ne, tak kolik skutečného života může zachytit s ostupem staletí? Zlomky procent... PS co se týče reálného středověku jak se tehdy mohlo žít tak mě hodně přesvědčil starý film z roku 1971 Poslední úkolí.
Andrej Rublev no chápu... cokoliv ruského jde tak absolutně mimo mě, že bych si dal radši toho knižního Shakespeara, než něco ruského :) A když se vrátím k tomu Eccovi, tak prostě už vím co mě baví, co ne a jsem na sto procent jistý, že bych podobný román neocenil, protože filozofování mě nebaví a k nábožnství mám celkem odpor... k filmu se někdy zkusím vrátit.
Pro: námět, animace, hratelnost, hlavní hrdina
Proti: prázdnost a sterilnost prostředí, místy statická grafika, sidekick hlavního hrdiny, předvídatelnost