Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

@Toaleťák (14.12.2020 14:44): most byl po karlovi pojmenovan jakozto vyraz obdivu za mnozstvi krasnych skladeb a radosti, ktere mistr za sveho zivota rozdal ... to vi kazde male dite, ze karel o pojmenovani mostu po sve malickosti neusiloval
@Jab (05.12.2020 17:21): Ty bláho, tak to zírám. Díky, protože nevím, jak se mi to "povedlo", ale tohle jsem nenašla. Možná jsem tam prostě měla napsat crossbow, no nic... Už jsem to celé reinstallovala, takže se pak uvidí, už jsem to nezkusila, jsem mezitím usnula.
@Azure (05.12.2020 11:54): Musela jsem si to nahrát, protože jsem o tom nikde nic nenašla. Po restartu hry, pak i načtení jiného sejvu, se to opakovalo, nad ránem mě to donutilo k reinstallu. Jakmile vytáhnu dle pokynů v souboji s gryfem kuš, celá hra se hodí do slowmo, nejde se hýbat, prostě nic, vlastně nejde ani pozastavit hru, žádná klávesa nereaguje, jde jen čekat, až přiletí gryf. https://youtu.be/l9kJylrOTVQ
Jinak Klepna odmítá klusat, NPC se mi podivně zasekávají, v podstatě až točí na místě dokola, a padají mi snímky, což by opravdu neměly, nevím, proč by se to mělo dít.
Do vydani Cyberpunku je to pet dni. Idealni doba rozehrat tretiho Witchera. To stihnu! :D
Pustila jsem po roce třetího Vědmáka, ať mám právo se o něm vyjadřovat a hlavně se považovat za fanouška Zaklínače... Ta hra mě prostě nesnáší, nevím proč. Začínám chápat lidi, kteří píšou, jak se jim jinde dějí šílené podivné bugy, ale mně to přijde úsměvné. Nicméně právě teď se mi to děje a dohání mě to k tomu, abych to zase po chvíli vypnula a na další rok odložila. Hereze, ale tak to prostě je. Mám chuť zapnout jedničku, jenže jsem dneska přísahala, že to budu hrát až do rána. Ono mi možná ani nic jiného nezbyde, abych se někam pohnula.
@ntz (04.12.2020 23:10): TW3 jsem nehrál a proto nemohu hodnotit. Díky Paulovi a naší diskuzi u Cyberpunk 2077 jsem se došel do první vesnice a splnil první quest viz níže. První dojmy jsou na skoro 100% ačkoliv mozkové závity jsem mohl nechat odpočívat. :)
@Rapier (04.12.2020 22:51): Zdá sa, že to bude výzva. Začínam byť skutočne zvedavý. List som samozrejme čítal, ale hlbšie som sa nad ním nezamýšľal. Nebol čas ani vhodná doba. Potom sa ozvem, ako som dopadol. A už to asi ukončíme, kým nás niektorý moderátor nenapomenie, že táto téma nemá so Zaklínačom nič spoločné. :D
@Bragi (04.12.2020 22:40): je nač se těšit! To mi věř! A pak ten POCIT když na to přijdeš sám, ten se nedá ani pospat. Ta satisfakce a motivace dohrát TAM je obrovská. To se musí zažít!

Pár dnů jsem skoro nespal a věnoval tomu veškerý volný čas, dokonce i do řešení zapojil rodinu, abych se do toho dostal a zdárně to dokončil. V jednom kritickém momentu mě po 6 hodinách usilovného přemýšlení pomohla manželka která na to přišla, ačkoli já byl tááák blízko!
@Bragi (04.12.2020 22:24): ano ty dopisy pro VIP, tedy donátory DH překládal a voskoval osobně Tirus s manželkou asi tak 14 dní. Masakr. Jsem zvědav kdo z Vás to první dohraje. Hodně štěstí!
Výzva pro všechny z Vás co máte rádi RPG a rádi používáte mozek. Můj kamarád Tirus, autor pravidel papírového stolního RPG Dračí Hlídka, uveřejnil před časem na FB následující dopis: odkaz Zkuste přijít na to o co jde a všem Vám přeji příjemnou zábavu před vydání Cyberpunk 2077.
Není to klasické PC RPG ale věřím že to oceníte. Příběh a především logické hádanky Vám dají (věřím že) pořádně zabrat! Jako majitel VIP edice DH jsem dostal dopis fyzicky na parádním stylovém papíře a dohrál.
@Rapier (04.12.2020 21:23): Já to mám se Zaklínačem tak. Přečetl jsem si knihy a nějak si to prostředí a ten svět vykreslila má fantasie a jelikož to pro mě bylo tak jedinečné, tak jakákoliv představa, že toho Zaklínače někde hraji a v podstatě tím zasahuji jinak do příběhu mi podivně vadí, stejně jako představy o tom, jak to v tom světě vypadá. to, že mi herní mechaniky hlavně v soubojích přišly naprosto pitomé a že se to graficky snažilo o co možná největší reál na tehdejší dobu s tím, že Zaklínač neuměl přeskočit plůtek, sahající mu po kolena, mě naprosto vyvádělo z míry a dělalo to jakousi kulisu, nikoliv svět, v kterém bych se chtěl pohybovat. Zajímavé je, že podobně mi vadí hry z LOTR, ale vůbec mi třeba nevadí hry ze Star Wars nebo z Duny. Možná to sci-fi dělá ty světy natolik otevřené, že si umím představit, že na nějaké vzdálené planetě v pozadí událostí jsem já a řeším nějaké věci v pozadí.

Co se týče dungeonů, tak já se poslední 3 roky vezu na totální vlně ať už opakování starých dungeon kousků, které jsem kdysi dohrál, nebo vyštrachávání kousků, které mě kdysi z nějakého důvodu minuly (není jich pravda moc) a musím říci, že si ty dungeony snad užívám při druhém hraní ještě více, než tehdy. Možná i hraji pečlivěji, mapuji, nekoukám do návodů a pod.
@Ringo (04.12.2020 19:21): to je zajímavé. Já Sapkowskeho knihy, přesněji řečeno 5 dílný román (relativně novou knihu Bouřková sezóna mám koupenou v den vydání ale stále nepřečtenou! :) ) četl když u nás vyšel, tzn. dávno. Obě povídkové knihy jsem četl relativně nedávno a přesto ve mě The Witcher 1 vzbudil nadšení.
Asi je to tím že se odehrává ve světě kde je můj oblíbený fantasy hrdina, ve světě kde nic není tak černobílé. Mám v TW1 odehráno zatím relativně málo ale líbí se mi to a určitě to dohraji. TW1 je očividně víc hardcore než TW3, místy trochu krkolomné ovládání ale příběh a ta syrovost Sapkowskeho pojetí světa tam je na každém rohu. Za mě fakt dobré! V mých očích to sice Fallout 2 na kolena nepoloží ale baví.

@Ria Kon (04.12.2020 12:27): normálně jsem se musel podívat do slovníku cizích slov. To už se mi dlouho nestalo, na rovinu to slovo jsem nikdy neslyšel. :) Za mého dětství se tomu říkávalo jinak. Útěk z reality. :)

@ntz (04.12.2020 17:39): a proč ne! Vadí to něčemu? Tvůj komentář byl náhodou velmi přínosný! Hodnotím veskrze kladně i za odvahu se postavit většině. Chápu proč 75% a ne 100%. +1

@Jab (04.12.2020 19:12): tím se vracím k pixel huntingu a všem se omlouvám že tu bude 10k komentářů k TW3. :)
Jeden můj starý známý hrál snad všechny dungeony a RPG co kdy vyšly (mezi místní RPG sebranku by nepochybě zapadnul: :) ), s výjimkou @Ringo a @Charllize oblíbených JRPG.
Vzpomíná na doby kdy hry byly pekelně těžké a skutečnou výzvou. Takovou jakou si přeje @ntz, a pokaždé když spolu disktujeme o hrách mě znovu a znovu připomíná že nyní ho zajímá především příběh a nechce se u hry zpotit, zavařit mozek a vůbec šílet z toho že někde něco nenajde, prošvihne termín, apod. prostě chce si RPG užít a relaxovat. Nyní miluje Mass Effect, Dragon Age a samozřejmě nejvíc ze všeho The Witcher 3. Zatím, než si zahraje Cyberpunk 2077. :) A vždy mě říká: k dungeonům bych se už dnes nevracel, nechci se stresovat.
@Jab (04.12.2020 19:12): Ono jde tady hodně vidět, jak různé motivace různé hráče k hraní her vlastně vedou. Já z toho mám regulérní koníček, jiní si jen tak něco zapinkají na oddych, jiní to mají jako výplňovku do nudy, jiné k tomu přiláká další verze příběhu z nějaké knihy či filmu. Každý prostě jinak. Ty třeba hodnotíš dungeony dle nějakých mechanik, které ti absolutně nesednou a pro mě to jsou třeba hry, po kterých jsem toužil už v době, kdy jsem neměl tucha, že existují, či dokonce tehdy ještě neexistovaly. Trefilo se mi to přesně do toho, co chci dělat. Naopak u Withcera strašně váhám, jestli si jednou buď zkazit či nezkazit dojmy, které mám z dávno přečtených knih. Zatím se mu vyhýbám. Jedničku jsem teda hrál a vzbudila ve mně bohužel odpor a tak jsem ji záhy odinstaloval. Hodně těžko si tedy ve mně bude budit důvěru i druhý či třetí díl, ať už jej kdo chce chválí jakkoliv. Stavět to pak do roviny dungeony vs Witcher.....to asi nepůjde, když někomu jedno sedí a to druhé absolutně ne.
@Ringo (04.12.2020 17:44): Nevím. Knihy i hry jsou i relax. Projet se po Skotsku ve Forze Horizon 4 je do pohody stejně jako dobrá kniha. A hra i kniha, neb obé má svá pravidla (včetně hrdinských epických dobrodružství typu Mass Effect série), je relaxem i v tom, že třebas dává smysl tam, kde aktuálně reálný život aktuálně nemusí. Pokud by to bral člověk více než jako relax... Spíše jako náhradu za život, tak už bychom se dostali k té patologické formě, jakou zmiňovala Ria Kon. Ten níže zmiňovaný eskapismus může mít různé důvody a různé formy. U toho problému smyslu je to ale imho v souladu s tím, co jsem psal k příběhovým RPG. V nich hrdina prostě někam směřuje. S pomocí hráče sice. Možností může být více a mohou vést k více koncům. Ale stále je v posledku ten smysl jasný. Je to jak přijít z deště ke krbu a dát si panáka skotské. Pokud si naleješ pět dvojitých po sobě, tak už máš zase jiný problém. Podobně pokud hrám věnuješ přespříliš času a místo relaxu se vyhýbáš reálnému životu, tak už je to zase ona nezdravá forma.
@Jab (04.12.2020 17:33): Možná někdo uniká, já to tak nikdy neměl ve smyslu útěchy, pro mě hry na počítači byly přitažlivé z důvodu mé extrémní hravosti už od dětství a fantasií spojenou s lidskou historií středověku, např. zámořských objevů a to vše spjato se stavebnicemi, knihami, modelařinou, deskovkami a pak samozřejmě hrami počítačovými atd. Možná je to v nějakém smyslu taky forma úniku k dobrodružství, které v reálu člověk nemůže zažít, možná proto mi je odpudivá vizuální realističnost ve hrách, ale že by to byl útěk k něčemu, co mě utěší od reálného světa, to mi je naprosto cizí představa. Spíše je to taková forma snění ve smyslu - jaké to tam asi je (třeba na tom či onom hradě v dané době, nebo někde v Karibiku v 17. století, nebo třeba v nějakém fantasy světě). Něco jako když navštívíš starý hrad a rozhlížíš se po okolí a nasáváš ducha té historie :-)
@Ringo (04.12.2020 17:07): Útěchu, únik (viz Ria Kon níže)... Nic nenormálního v rámci psychohygieny. A je to imho i zcela v souladu s oním hledání dobrodružství. Resp. žádný rozpor v tom nevidím. A pokud v nich hráč má možnost si předivo příběhu sám utvářet, tak bych to bral jen jako jiný druh jeho aktivního hraní. Není tedy pasivním příjemcem. Napadl mě ten důraz na výjimečného hrdinu (občas i hrdiny) a možnost přenést se do jeho kůže. V souladu s podobnými příběhy tradovanými tisíciletí. Tzn. jakkoliv v počítačových RPG příběhové hry získávaly na váze, tak nejsou nějakým zjevením dějin. Je to jen jiná forma téhož, co tu bylo už celá milénia.

@hanak_v_exilu (04.12.2020 17:24): Jo. Taky myslím, že technické možnosti ten přechod ovlivnily. Jakkoliv je pravda, že ty otevřené světy už byly. Zároveň bych se ale nebál říci, že první TES hry či i třeba můj jinak oblíbený Betrayal at Krondor měly i v té otevřenosti své limity, které novější hry už nemají (či tolik nemají).
Dungeony, tedy opravdu kvalitní dungeony by měly být kombinace RPG a logické hry. Některé se úplně obešly bez mluvících NPC a příběh v nich prakticky nikdy nehrál stěžejní roli. Podle mě skončily spíš díky tomu, že technologie umožnila nejdřív opustit pohyb po čtverečcích a pak i vytvořit rozsáhlé světy. Hodně fanoučků RPG pak požraly izometrické hry. Dungeony se chápaly jako něco překonaného a vývojáři na ně zapomněli.
@Jab (04.12.2020 10:13): U dungeonů na příběh a nějaké konzistentní rozsáhlé světy popravdě sere pes, důležitá je atmosféra a kombinatorika s věcmi + nějaký ten vývoj postav se souboji, pokud byly i tyhle složky promakané,byl to příjemný bonus. V tomhle smyslu vlastně dungeony nikdy neprohrály, nic je je nenahradilo. Že jsou dnes hráči zhýčkaní televizním pojetím her a chtějí se spíše nechat bavit, než aby se sami bavili, to už není problém dungeonů. A jestli hráči dnes hledají útěchu....hmm, docela smutné. Já vždycky hledal ve hrách dobrodružství.

A když chci příběhový epos, sáhnu po japonských RPG, na PC mi to vždy přišlo jako marná snaha o něco, co už dávno jRPG měly v malíku.

Můj názor, IMHO atd....
@Ria Kon (04.12.2020 12:27): Mně tedy ke hrám přivedla zvědavost, eskapismus přišel určitě mnohem později a asi trvá do jisté míry dodnes.

@Jab (04.12.2020 10:13): dungeony prohrály souboj s časem obecně všechny vbez ohledu na to, zda měly/neměly příběh a zda se soustředily na mechaniky či měly komplexní zpracování více herních prvků. Nějak jsem ale nepobral souvislost s pixelhuntingem...
@Jab (04.12.2020 10:13): Však to byl přesně důvod, který mě ke hrám přitáhl - eskapismus. Samozřejmě může jít o zdravou i nezdravou variantu, ale myslím, že majorita hráčů her obecně to tak má. Když máš třeba období, kdy všechno stojí za starou bačkoru, tak zprostředkování trochu pozitivního myšlení, soucítění a naděje na dobrý konec je z psychologického hlediska velmi prospěšné.
@Azure (01.12.2020 18:37): Řekl bych, že toho člověka z Redditu prostě příběh nechytl a porovnává hlavně game-loop obou her. A ten se mi taky zdá u W3 horší než má AC. ntz to shrnul výborně. A opravdu, jediná interakce se světem ve W3 je skrz větvení dialogů, u kterých si ale může člověk házet kostkou na výsledek. Díky tomu jsem já ztratil o ten příběh zájem a pak už ta hra nemá tolik co nabídnout.

@Jab (04.12.2020 10:13): Pro mě bylo nejlepší RPG poslední doby Kingdom Come: Deliverance a přispělo k tomu i to, že jsem řešil příběh v malém měřítku a zajímal se jen o pár postav. Ne celou galaxii a sousedící dimenze :-)
@Rapier (04.12.2020 09:04): Občas si říkám, zda jednou z těch vábniček novějších RPG není "smysl". V rámci epického příběhu hrdina zachraňuje často alespoň svět, někdy světy (Witcher 3) či i celou galaxii (Mass Effect 3). Jakékoliv rozhodnutí hrdiny pak mění budoucnost, točí kormidlem dějin ("smysl" tak má i pokud se Vault Dweller přidá k Masterovi). Tzn. konzistentní svět, kde "hrdina" je zase oním obrem jak z románu z období romantismu, který se zcela vymyká a na němž vše závisí. Jestli pak dnešní RPG není, v rámci postmoderní doby, trochu "opiem lidstva". Kdy poskytuje alespoň na čas existenciální útěchu. Jakkoliv jen iluzorní.

Pak si také říkám, že mnohé ty starší dungeony, které stojí na mechanikách spíše než na settingu a příběhu, prostě musely prohrát v testu časem. Neb obdobnou "útěchu" nabízí ve velmi omezené míře.

Omlouvám se za to malé filosofické okénko. Napadlo mě to právě kvůli onomu srovnání se starými "pixel hunting" hrami. ;)
@Azure (01.12.2020 18:37): očividně nejsi sám kdo si to myslí odkaz

@ntz (04.12.2020 01:43): já chápu že když porovnáš TW3 vs Fallout 2 tak je vítěz jasný, tzn. vítěz je Fallout 2 (a teď jsem si naběhl na smršť!), ale abych to upřesnil, říct že TW3 má strašné questy to je jako říct, že v každém combat flight simulatoru jen letíš k cíli, cíl zničíš a letíš zpátky, a to pořád a pořád dokola dokud nevyhraješ kampaň.

Jinak ano hned první quest v TW3 co jsem plnil, v první vesnici co jsem po cestě potkal, byl s použitím witcher sence a běžel jsem po pachové stopě. V tomhle ohledu je to samozřejmě snadné proti starým pixel hunting hrám.