Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Free Ones

12.07.2018
68
4 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Theo je jedním z otroků nedobrovolně pracujících v dolech na odlehlém vězeňském ostrově. Jednoho dne se mu podaří utéct a během této akce narazí na skupinku uprchlíků, vedených místní rodačkou Lanou. Jejich společným cílem je dostat se z ostrova na bájný Kontinent a proto pohybově nadaného Thea začlení do svých plánů. Na cestě za vytouženou svobodou bude muset s pomocí své mrštnosti a svého háku prosvištět přes rozlehlý ostrov skrývající mnohá překvapení.

The Free Ones je akční plošinovka viděná z pohledu první osoby. V ní dostanete do své výbavy hák na laně, jehož prostřednictvím se zachytáváte o dřevěné objekty a díky tomu se můžete přitáhnout a zhoupnout přes jinak nezdolatelné oblasti. Skákání s využitím nelineárně rozmístěných statických i pohyblivých prvků ze dřeva je prokládáno řešením různých environmentálních puzzlů, časově omezenými úprky přes koridory nebo odhalováním příběhového pozadí a tajemství ostrova.


Poslední diskuzní příspěvek

Ke hře jsem se asi po měsíci vrátil. Blížím se ke konci, ale řádně přituhuje. Jeskyně se skalní průrvou uprostřed, nacházející se ve vodním koridoru, rovnou dvou za sebou, kam mě dostal projíždějící vagón vlaku. A to celé zvládnout bez možnosti uložit hru. Opravdu kumšt.

V závěru lze spustit outro, které je moc krásné. Ale zároveň se dá jít na opačnou stranu, kde normálně jsou checkpointy a cesta dál na trámy v jeskyni. Přehráním outra hra končí. Její vypnutí a znovu zapnutí vymazalo dosažený průběh.

Má zajímavost mi byla smazána. Zde k dispozici onen text, dále rozšířený. A hra mě dost baví, je geniální.

Kdo by měl zájem o ty hry z první osoby, tak zde.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Kladl jsem si otázku, proč neexistují hry z ranku A Story About My Uncle, kterou považuji za fenomenální plošinovku, ale poté mi do cesty vstoupil problematický Doom Eternal, kde se hopsací pasáže nenechaly zahanbit a daly jasně najevo, jak to může vypadat. O nějaký ten týden později začnu dávat dohromady souhrnný seznam first person exploration games, jelikož mi to už přerůstá přes hlavu a je to opravdu neuvěřitelné. A pak to přijde, objevím hru The Free Ones, regulérní alternativku k té z roku 2014. Na Steamu nic, na Itch.io oficiálně zdarma. Stačilo stáhnout a rozehrát.

Prvotní nadšení je umocněno spuštěním hry, kde se vše zdá tak, jak má. Nic není jen neprůchozí dekorace bez pevné struktury, ale pokud hráč chce, na mnohá místa jej dovolí základní skok dostat. Dřevěné lešení s žebříky? Není problém, lezení po skálách, balancování na úzkých konstrukcích, skákání kamkoliv, kde to hráč vyhodnotí jako podnětné a ověřující jeho zákonitosti z jím vnímané reality, jíž reálně prožívá, než usedne k monitoru počítače. Ale obecně ty vlastnosti pohybu a přesunu hýří variabilitou a sympatičností jen tím, že mohu pozorovat herní alter ego, jak svou rukou používá získaný hák, s nímž se přichytává po překážkách a dává více četné skoky.

Prostředí oplývá typickými proprietami jeskyních komplexů a venkovních lokací, ať už za dne či noci. Příběh posouvají přehrávané video sekvence a konverzace s postavami. To slouží jako vodítko k dalšímu postupu. Uložení je zcela intuitivní a automatické, po chvíli absolvovaného úseku, čímž se není třeba obávat potíží. U nepříliš pravděpodobných kolizí s terénem nechybí i respawn, ať je se čeho chytit, když se nenadálé nesnáze vyskytnou. Jako engine to pohání osvědčený Unity, výborně zde držící svou reprezentaci na výši, a to díky vyspěle působícímu grafickému hávu. Zaujaly mě na lanech připevněné malé bedny, na nichž hrdina stál. 

Čím více doby u hry trávím, tím je její fascinace o to zřetelnější a úkoly náročnější. Pojem vracečka dostane pádné obrysy tehdy, kdy přeskakuji na přidělaných bedýnkách v provaze, jezdících dvěma opačnými směry, a já musím neustále překonávat obě strany provazu, jinak spadnu do vody, vrátí mě to zpátky. A právě ten poslední krůček, doskočit správně na pevnou zem, představovalo enormní výzvu. Bedýnky totiž vyjížděly střídavě, a vzdálenost ideálního výskoku se stávala složitější. To hrálo nejvíce na trpělivost a mou píli. Skály, jak už bylo zmíněno, design na nich plně stojí. Mnohokrát mi usnadnily průchod hrou. Spouštějící skripty k posunu, když z vrchu skal, takzvaně mimo mapu, seskočím dolů, pracovaly naplno. Komplexní dílo.

Poklidně si tak chodím, skáču, prozkoumávám, rozjímám, uvědomuji si potenciál hry, ale co začalo pomalým tempem, to se neskutečně zrychlilo, provázky a bedýnky byly pouhými vzpomínkami na podstatu prožitých nočních můr, kterak se pokoušet o výzvu na jedoucích pásech, ke se slovu hlásil ptáček a jakési kolejnice, u nichž mi zprvu unikala míra herních mechanik. A opět to automaticky zběsile ukládalo, stačilo rozpohybovaný na maximum skákat v trajektorii jízdy. A já se kochal, kudy všude mě to vzalo, na procházku malebnými kulisami, kde klid je tou mou nejmenší starostí. Krásná kvetoucí zeleň. Ať už The Free Ones sakra zastaví a vrátí se nohama na zemi.

To je ale omyl. Schopnost létat, patřičná dynamika hry, stojící primárně na nezastavitelném principu stálého a variabilního pohybu, vyplývajícího ze samotné náplně těchto plošinovek. A proto musí mít vlaky co převážet a kde, a tudíž mít Theo i co na práci, mít po čem skákat, na co se přichytit. Je úplně jedno, že balancuje na úzkých prknech čnějících ze skály, že jich je asi čtveřice za sebou, že se tam dostal z oněch vlaků, že ho později čekalo stoupání na železničním uzlu, křížícího se navzájem. Jak je enormní provoz převážených surovin z tohoto velkého a tajuplného ostrova, kde uzřít pohled na měsíční svit je to, oč po té námaze stojím. Na vrcholcích.
+5