Přesně si pamatuji, kdy jsem KKND hrál poprvé. V létě 1997 jsem už byl velkým fanouškem Duny i Command & Conqueru a vyhlížel tak každou hru tohoto žánru. Demoverze KKND sice vyšla na Score CD dříve, ale až od kamaráda na chatě jsem se k němu dostal. Strávili jsem tehdy hraním celý víkend a později si sehnali plnou verzi. Hrálo se na střídačku, vždy někdo dostal nějaký nápad co vyzkoušet abychom se dostali dále. Dodnes si pamatuji inženýry stojící v ideální vzdálenosti od věží. S hrou jsem tak strávil hodně času, ale na konec dotáhl pouze kampaň za Survivors. Od té doby jsem KKND několikrát nainstaloval, ale nikdy tomu nedal více než dvě tři mise. Až nyní si tak mohu tento částečný rest odškrtnout.

Popsat KKND je vlastně velmi snadné. Jde o klasickou real-time strategii, která se co nejvíce chtěla podobat tehdy vycházejícímu Red Alertu. Základ je tak naprosto stejný - stavíte základnu, těžíte suroviny (zde ropa), vyrábíte jednotky a nakonec převálcujete nepřítele. Několik rozdílů se najde a ne vše se samozřejmě změnilo k lepšímu. Počet budov i druhů jednotek je nízký, což sice rychle omrzí, ale vzhledem k pomalejšímu přísunu kreditů stavba tak moc nezdržuje. Pokročilejší obrané věže jsou sice drahé, ale tou dobou už je téměř nezbytné mít více vrtů a tankerů. Využití pokročilejších technologií je podmíněno vylepšením budov speciální laboratoří, počet vylepšení je omezen misí. Jednotky mohou získat zkušenosti a dvakrát tak trochu zesílit. U silnějších jednotek se pak vyplatí je hlídat a opravovat. Takto opatrná taktika je pro RTS méně obvyklá, ale zde ji rozhodně doporučuji.

Obtížnost je totiž dost vysoká. V klasických misích se stavbou základny má totiž počítač mnohem více prostředků, od začátku rozvinutou základnu a ani se na něj nevztahují omezení vzdáleností při stavbě budov. Při útoku tak není problém zničit dvě budovy a než se dostanete k další tak už zase stojí. Jediná cesta je útok na těžbu, ničit tankery a rafinerie. Při prvním větším útoku protivník odpoví velkou skupinou jednotek. Ty jsou naštěstí dost neuspořádané a vhodným manévrováním se dají zničit. Zbytek už není problém. Díky opravovaní inženýry není možné udržovat budovy a věže jen tak, což je výhoda i nevýhoda. Mise bez základny nemám rád v žádné hře a zde jich je minimálně polovina. Naštěstí většinou nejsou dlouhé a téměř v každé je nějaký trik nebo cesta ke zjednodušení. Lze nalézt bunkr se super silnou jednotkou, málo hlídanou cestu nebo obojí. Jediná komplikace tak byla mise s ochranou konvoje.

Každopádně s nižší obtížností by hra byla zábavnější. Dlouhé opakování počátečních fází naštěstí pomůže urychlit ukládání. Kladem hry je i odlišnost jednotlivých stran a to nejen vizuální. Raději jsem hrál za Survivors, ale hodně jednotek Evolved je také povedených - především ozbrojený slon. Před každou misí je filmeček, jako v C&C, ale bohužel jde jen o mluvící hlavu v malém okénku jakoby na nějakém kontrolním panelu. Velké animace jsou jen jako intro a po dohrání kampaní. Atmosféru mají slušnou, ale technické zpracování průměrné. Grafika hry vypadá dobře, především jednotky a budovy se mi líbí. Slušný je i soundtrack. Celkově mě hra bavila, tenkrát hodně, dnes o něco méně. Ale i dnes jsem si to užil a rozhodně se musím časem pustit i do Xtreme misí a druhého dílu.