Po rozšiřování herních obzorů s Nintendem Switch, jsem si pořídil původního Game Boye DMG a k tomu pár kultovních her, mezi nimi i tento launchový titul. Chtěl jsem si hru užít stejně jako před 35 lety, odehráno tedy bez emulátoru a na původním displeji (tedy jen za dne, nejlépe venku). Super Mario Land je na dnešní poměry kratičká hra (i v porovnání s navazujícími hrami na GB) o délce do půl hodiny. Stejně jako bylo na tehdejší dobu zvykem, délka se vyvažuje krutou obtížností. Dokončení zabere hodně neúspěšných pokusů, povedlo se mi dosáhnout na GAME OVER možná tak na 10. pokus, po půl roce od prvního pokusu. Nicméně pocit z vítězství byl stejně příjemný jako když jsem za Alyx setřásl Jeffa.

Jak se hraje Mario asi nemusím představovat. Umí skákat, sprintovat, zašlapovat, rozbíjet, sbírat mince, lézt do trubek, občas střílet, ale také padat do propastí, lávy a umírat při jakémkoliv kontaktu s nepříteli. (Pokud jste však předtím nesebrali houbičku, které je ale alespoň ze začátku docela těžké najít).

Velká část úspěchu tkví v tom si co nejdéle udržet "květinkového" Maria, který umí střílet, pak je hra relativně jednoduchá. Ale jakmile jednou zemřete, získat květinku zpět může být problém. Hru se dá dokončit jedině tak, že se postupně naučíte, kde se nachází který bonus, jak vyzrát na stále nebezpečnější nepřátele a jak nejlépe projít jednotlivé tuhé pasáže. Na ukládání zde zapomeňte, stejně jako na nějaké "zkratky", každý pokus musíte jít pěkně od začátku. Ke konci jsem tedy do posledního světa vstupoval bez ztráty kytičky a s nasyslenými 30 životy a doufal, že to už tentokrát opravdu bude stačit.

Pár much by se dalo vytknout, ale chápu, že v té době byl hlavní limit hardware. Podle mě i je to po tak dlouhé době stále zábavná hra a mohu doporučit všem, kdo si chtějí odpočinout od moderních her. Neuvěřitelné, kolik toho autoři tehdá nacpali do pár desítek kilobajtů.

Dlouho jsem po RDR2 pokukoval (bohužel neopatrně a prozradil jsem si části děje), až jsem se před zimou odhodlal koupit a strávit u hraní cca 70 hodin. Dohrána příběhová linka a všechny vedlejší mise.

Chvály je všude (oprávněně) napsána spousta, taxativně bych mohl vyzdvihnout děj, neuvěřitelně živé prostředí, různé vedlejší úkoly a aktivity, za mě dokonalá grafika, animace postav i zvířat, soundtrack, rozmanité mise, do detailu propracovaná fauna a flora, ručně psaný/kreslený deník, celkově velice uvěřitelná atmosféra té doby, žádné podstatné bugy (!) atd. atd.

Rozepsal bych se však nad tím, co mě vytáčelo a co jsem v recenzích moc často nečetl. Nejméně mě bavilo paradoxně samotné hraní hlavních příběhových mísí. A to zejména z důvodu primitivní obtížnost, z velké části zapříčiněno overpowered schopností dead eye. Jakmile vás to hra naučí, každá přestřelka pak probíhá podle stejného scénáře. "Pauznete" si hru, naklikáte hlavy nepřátel, spustíte palbu a jdete dál. Vývojáři se snaží zvýšit obtížnost enormním množstvím nepřátel (tipuji, že jich za hru zabijete mnoho stovek, možná až tisíc). Ve výsledku se tedy z příjemně pomalé, až relaxační hry stávají jatka - na straně nepřátel. Ani nevzpomínám, že bych musel v průběhu mise doplňovat zdraví, natož staminu. Na druhou stranu jsem žvýkal tabák (= doplňoval dead eye) během každého nabíjení.

Nejsmutnější na tom je, že to všecho by se dalo vyřešit jednoduchou možností změny obtížnosti (práce na jeden den), kdy by například byl omezen dead eye (například menší zpomalení času) a bylo by to vykompenzováno polovičním počtem nepřátel. Přestřelky by pak působily věrohodněji, jednotlivé souboje by představovaly aspoň nějakou výzvu, padaly by i výstřely vedle - ale tak nějak si představuji tu pravou atmosféru westernu. Celou hru bych si tak užil ještě mnohem více a neměl jen pocit, že jsem jen nesmrtelné vraždící monstrum, i když se nás hra snaží přesvedčit o opaku.

Můžete namítnout, že kdo chce, může si sám přidat na obtížnosti a dead eye nepoužívat. Ano, to jsem zkoušel a výsledkem byla naopak moc vysoká obtížnost - kvůli tomu, že nepřátel je prostě mnoho a jdou na vás často ze všech směrů, takže v reálném čase nestíháte.

Další věcí je nefungující ekonomika. Hra obsahuje tolik lootu (kdo se hru chystá hrát, doporučuji tím neztrácet čas), že chvíli po začátku hry jsem měl tolik peněz, že by to i v dnešní době stačilo na spokojený život. Nicméně brzy zjistíte, že vám ty peníze vlastně na nic nejsou. Nic, co jde koupit, tak nepotřebujete. Celou hru jsem si plnohodnotně vystačil se základním revolverem a s opakovačkou (ani nevím, jaké to byly typy). Hra vás nemotivuje si kupovat nebo vylepšovat zbraně, koně (rozdíly jsou minimální), natož oblečení, nebo jídlo. Což je škoda, že protože ve hře existuje nespočet možností úprav, craftingu apod.

Nevím, jestli je to tím, že nejsem úplně zkušený a pravidelný hráč, nicméně docela dlouho mně trvalo, než jsem pochopil mechaniku inventáře/kolečka, přepínání, výběr zbraní apod. I nyní mně však neustálé losování zbraně v úložišti koně přijde zbytečný nesmysl. Navíc hrou vás doprovází stručná nápověda v levém horním rohu, kde se jasně vysvětlí, co nového se stalo a k čemu to slouží. Bohužel se občas stalo, že jsem to přehlédl a nepřišel jsem na to, jak to zobrazit znovu.

Dále mě mrzí, že skoro polovina mapy se vám odemkne až ke konci hry a její potenciál je v zásadě nevyužitý. Bohužel, mohl se tam příběh přesunout dříve, navíc, když východní půlku máte za tu dobu projetou křížem krážem.

Jako poslední negativum bych chtěl zmínit přesvícenou noc. Rozdíl oproti dne je v zásadě ten, že na obloze místo slunce září stejně intenzivně měsíc. Dokážu si představit mnohem lepší atmosféru, kdyby noci byly temnější, nešlo tolik vidět a vy museli používat například lampu.

Tak jako tak je to pro mě nejlepší hra za mnoho let. Být ve hře alespoň jednoduchá možnost změny obtížnosti (menší vliv Dead Eye nebo klidně žádný + méně nepřátel), možná bych hodnotil i nejlepší hra vůbec.